Na větrné hůrce- Kapitola 31
KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Včera bylo jasné a mrazivé bezvětří. Vyjel jsem na
Hůrku, jak jsem to měl v úmyslu. Moje hospodyně mě
velmi prosila, abych mladé paní odevzdal od ní psaníčko,
ajá svolil, protože ta dobrá žena nemínila svou žádostí nic
společensky závadného. Domovní dveře na Hůrce zely
dokořán, ale nehostinná vrátka byla zatarasena jako
při mé předešlé návštěvě. Zabouchaljsem na ně a přivolal
Earnshawa, který se hrabal ve svých záhoncích; odmotal
řetěz a pustil mě dovnitř.
Tenhle venkovan je švarný
jinoch, k pohledání - tentokrát jsem si ho prohlédl
mnOhem pozorněji , ale dělá, co může, aby své přednosti
neuplatnil.
Ptal jsem se ho, zdali je Heathcliff domA. Odpověděl,
že ne, ale vrátí se do oběda. Bylo teprve jedenáct. Ohlásil
jsem, že míním vejít do domu a vyčkat pánova příchodu. Načež
Hareton ihned hodil motyku na zem a doprovázel mě spíše,jako
hlídací pes než jako hostitel.
Vešli jsme spolu do příbytku. Hbitě se tam otáčela Kateřina -
chystala nějakou zeleninu k brzkému stolování.
Vypadala vzdorovitěji a zasmušileji než posledně. Ani od
práce nevzhlédla a nevšimla si mne - nedbala zkrátka
nejzákladnějších příkazů zdvořilosti, zas jako posledně!
Neráčila ani kývnout hlavou, když jsem se uklonil
a pozdravil.
"Nezdá se mi tak milá,jak by mi to chtěla paní Deanová
namlouvat," pomyslil jsem. "Krasavice je, to ano, ale
zdaleka ne anděl !"
Earnshawjí nevrle poručil, aby uklidila tu patlaninu do
/309/
kuchyně. "Ukliď si to sám !" odsekla a odstrčila od sebe
zbytky, protože zrovna skončila práci. Sedla si pak na
stoličku k oknu a z odřezků řípy, které si donesla v klíně,
začala vyřezávat figurky ptáčků a zvířátek. Přiblížil jsem
se k ní, jako bych chtěl vyhlédnout ven do zahrady,
a obratným (podle mého názoru) pohybem jsem jí upustil
do klína psaníčko od paní Deanové, aby si toho Hareton
nevšiml. Ale ona řekla nahlas: "Co to má být?" a smetla
je na zem.
"
Dopis od vaší staré známé, hospodyně na Drozdově,"
odpověděl jsem podrážděně. Mrzelo mě, že odmítla mou
vlídnou službu, a jímal mě ostych, aby si snad nemyslela,
že je lísteček ode mne. Teď by ho byla ráda zvedla, když
to slyšela, jenže Hareton jí předešel. Skočil po papíru,
zastrčil ho do kapsy a prohlásil, že ho musí napřed číst
pan Heathcliff. Nato se od nás Kateřina mlčky odvrátila,
nenápadně vytáhla kapesníček, a přitiskla si jej k očím.
Její bratranec vedl chvíli VNitřní boj, aby potlačil své
lepší city, a pak vytáhl dopis a hodil jí ho nezdvořile pod
nohy. Kateřina ho sebrala a dychtivě pročetla. Pak se mne
začala vyptávat na lidské i ostatní obyvatelstvo svého
dřívějšího domova a s pohledem upřeným na kopce na obzoru
šeptala si jako sama pro sebe :
"Ráda bych si k vám zajela dolů na Mince. A ráda
bych si vyjela i nahoru ke skalám. Ale to už není pro
mne ! Jsem tu nadosmrti v kleci, Haretone !" A opřela si
krásnou hlavičku o okenní rám. Zpola vzdychla, zpola
zívla únavou a upadla do roztržité zádumčivosti. Bylo jí
jedno, zda se na ní díváme - ani to nepozorovala.
"
Paní HeathclifFová," vyrušil jsem jí, když jsem tak
chvíli seděl jako němý, "vy asi netušíte, že já vás dobře
znám - dokonce důvěrně, takže se mi to zdá až divné,
když se mnou nechcete mluvit ! Má hospodyně, paní
Deanová, totiž mermomocí o vás hovoří dlouhé hodiny
- samou chválu ovšem! Ta bude zklamaná, až se vrátím
a nepřinesu žádné zprávy o vás ani od vás - nanejvýš
to, že jste dostala psaní a nic neřekla."
Něco se jí na té řeči zdálo divné. Zeptala se:
/310/
A to vás má Ellena tak ráda?"
"Nejspíš asi," odpověděl jsem v rozpacích.
"Vyřiďte jí tedy," pravila, "že bych jí ráda odpověděla,
Ale nemám psací potřeby. Nemám jedinou knihu, abych
a ní aspoň vytrhla list !"
"Ani knížku?" zvolal jsem. "prosím vás, jak můžete
žít bez čtení, smím-li se ptát? Já mám rozsáhlou knihovnu, ale
i s ní je mi leckdy na Drozdově nudno . vezměte
Mi knihy, a já bych si tu zoufal !"
"Také jsem si stále čítala, dokud jsem měla své knihy,
Ale pan Heathcliff nikdy nečte a vzal si do hlavy, že mě
O ně připraví. Už týdny jsem neměla čtení v ruce. Jen
Jednou jsem prohlížela Josefovy pobožné tiskoviny - ten
Se zlobil ! - a jednou, Haretone, jsem přišla na skrýši
v tvém pokoji - máš tam plno latinských a řeckých spisů,
Kromě toho i pOvídky a sbírky básní, jsou to samí moji
Dobří známí ! Ty jsem si k vám přinesla - pObral jsi mi
Je, jako straka krade stříbrné LžIčky, ze zlodějského puDu !
Tobě přece k ničemu nejsou ! Anebo jsi mi je schoval
Ze zlomyslnosti , když ty z nich nic nemáš, ať tedy nikdo!
Možná že ty jsi ze závisti poradil panu Heathcliffovi,
Aby mě oloupil o mé poklady? Však já je mám zapsané
v mozku a vtisknuté do srdce, o ty mě nepřipravíš !"
Earnshaw se zarděl do ruda, když sestřenka veřejně
odhalila jeho knižní sbírky, a koktal jakési námitky
proti jejímu obvinění.
"Pan Hareton snad jen touží prohlubovat svoje vzdělání,"
přispěl jsem mu na pomoc. "Nemíní s vámi souPeřit, nýbrž jen s
vámi soutěžit v kultuře ducha. Za pár
let z něho bude vzdělanec!"
"A já ať zatím zblbnu !" ušklíbla se Kateřina. "Což
o to, slýchám ho často, jak si čte - luští si písmenka pro
Sebe, a to jsou vám nesmysly! Měl bys Nám tu opakovat,
haretone, jak sis včera přednášel tu skotskou baladu,
To byla zábava! Bylo tě slyšet dodaleka - i s tím, jak
Sis hledal ve slovníku neznámá slůvka a klel jsi, protože sI
Nerozuměl vysvětlivkám."
Mladý muž se oprávněně urazil, že dříve sklízel po/311/
směch pro nevědomost, a teď znovu pro touhu po vědění.
I mne se to dotklo. Vzpomněljsem si,jak mi paní Deanová
vyprávěla o jeho prvních krůčcích z temnoty, v níž
byl pohřížen, k osvětě, a podotkl jsem:
"
Ale paní Heathcliffová, každý jsme musili jednou
začínat a klopýtali jsme o práh brány moudrosti. Kdyby
se nám byli učitelé posmívali, místo pomáhali, klopýtali
bychom dodnes."
"Copak já ho nechci omezovat v přičinlivosti," odpověděla,
"ale ať mi neohmatává moje knihy a ať mi je nezesměšňuje
hloupými chybami a špatnou výslovností!
Ty knížky příběhů a veršů mají pro mne cenu památek,
jsou posvěceny vzpomínkami. Chápejte, jak je mi to nechutné,
když mi je čtením komolí a mrzačí ! A zvláště
si k tomu vybírá má nejoblíbenější místa, jako by to dělal
navzdor ! Zlomyslný člověk !"
Hareton chvíli nemohl slovo vyrazit. Prsa se mu prudce
vzdouvala vědomím těžké křivdy, ovládal sejen s velkým
úsilím. Vstal jsem a vyšel na práh. Kochal jsem se odtud
pohledem na krajinu - vedl mě k tomu společenský
ohled, abych mládenci nepřitěžoval v jeho rozpacích.
Hareton si mě vzal za vzor a vyšel z pokoje. Za chvíli se
však vrátil s náručí plnou knih. Hodilje Kateřině do klína
a křikl: "Nech si je! Nechci o nich slyšet! Nechci je číst!
Ani po nich nevzdechnu !"
"Já je taky nechci," odrazila ho. "Budou mi připomínat tebe !
Hnusí se mi !"
Otevřela jednu, zřejmě hodně čtenou, a zpěvavě z ní
slabikovala jako školáček, pak se ušklíbla a zahodila jí.
"Aještě tohle si poslechněte!" vedlajedovatě svou. Začala
odříkávat sloku staré balady podobným přednesem.
Nedovedl snést takovou pohanu své ješitnosti. Bylo
hlasitě slyšet, jakým pohybem umlčel její drzý jazyk,
a můžu říct, že jsem mu to neměl za zlé. Ta darebnice
neznala mezí, když jednou začala snižovat bratrancovo
ušlechtilé, byť nevytříbené úsilí - a tělesný trest byl jediný
způsob, jakým si mohl zjednat zadostiučinění a oplatit jí
bolest, kterou mu způsobila. Pak posbíral knihy a naházel
/312/
je do ohně. Dalo se mu číst v obličeji,jak trpěl, když
přinášel
hněvu takovou oběť. Hořely plamenem - a já jsem si
za něho představoval, kolik potěšení mu už daly a jakou
příští radost, jaké vítězství si od nich sliboval ! Tušil jsem
také, jaký popud ho hnal k tajnému vzdělávání. Nežli mu
zkřížila cestu Kateřina, byl zcela spokojený s vezdejší
dřinou a s hrubými živočišnými požitky. K vyšším cílům
ho podnítilo až zahanbení zjejích úštěpků a naděje najejí
pochvalu. Ale jeho snaha ho neuchránila ani posměchu,
ani mu chválu nevynesla - měla výsledek právě opačný.
"No ovšem, nic lepšího s nimi nesvedeš, surovče !"
křičela Kateřina a navlhčovala si poraněný ret. Hněvivým
pohledem se dívala na dílo zkázy.
"Ticho, ani slovo !" zařval na ní vztekle.
Tak zuříl, že už nebyl schopen slova. Vyřítil se ze
dveří, musil jsem se uhnout a nechat ho prOjít. Ale na
stupních u vchodu vletěl do pana Heathcliffa, který přicházel
chodníčkem. Ten ho zadržel za rameno a oslovil ;
Kampak, hochu, kam se ženeš?"
"Nikam," vyškubl se mu jinoch a odkvapil, aby někde
v skrytu dal průchod zármutku a hněvu.
Heathcliff se za ním zadíval a povzdechl si.
"Já sejednou neudržím -" zabručel nevěda, že stojím
za ním. "Ale co je to platné, když mu hledám v obličeji
rysy po otci, nalézám stále víc její vzhled. Proč tak roste
dojejí podoby? Nemohu ho málem ani vidět!"
Sklopil oči k zemi a nevrle vešel dovnitř. V tváři měl
neklidný a úzkostlivý výraz, jaký dřív u něho nebylo
vidět. Také byl trochu pohublý. Jeho snacha ho přeDtím
zahlédla z okna a ihned prchla do kuchyně, takžE jsme
tu zůstali v jIzbě spolu.
"To mě těší, že zas chodíte," odpověděl mi na pozdrav.
"Mám radost i ze sobeckých důvodů, protože bych za vás
těžko v téhle pustině získal náhradu. Kolikrát jsem se
podivil, co vás sem zaneslo."
"Pouhý rozmar mě sem přivál, bohužel, pane Heathclíffe, a
rozmar mě zase odvane," odpověděl jsem. "Příští
týden se vydám do Londýna a upozorňuji předem, že ne/313/
pomýšlím prodloužit nájem Drozdova přes dvanáct měsíců, na
které jsem smluvně vázán. Ba myslím, že vyklidím
Drozdov už teď!"
"Ale, ale, tak vás už omrzelo žít daleko od světa?"
řekl. "Ale jestli myslíte, že vám slevím na nájmu, protože
nebudete domu používat, zbytečnějste se k nám obtěžoval.
Já neodpustím nikomu, co mi dluží!``
"Nepřišel jsem žádat o slevu," urazil jsem se. "Přejete-li si,
vyrovnáme se na místě!" A vytáhljsem z kapsy
tobolku.
"Není třeba," odvětil nedotčeně. "Však toho necháte
dost po sobě, aby to krylo pohledávku, kdybyste se nevrátil !
Nemám tak naspěch. Sedněte si a poobědvejte
u nás ! Všude si váží hosta, který zaručeně. nebude návštěvu
opakovat. Kateřino, prostři ! Kde vězíš?"
Kateřina přišla, nesla příbory na podnosu.
"Ty se najez v kuchyni s Josefem," řekl jí stranou,
"a zůstaň tam, než tenhle odejde !"
Poslechla ho na slovo - jako byji nic nelákalo k přestoupení
poslušnosti! Jestli někdo žije mezi chrapouny a Medvědy, snad
ani nedovede ocenit člověka z lepších kruhů,
když nějakého potká!
Oběd byl neveselý - s mračivým a urputným Heathcliffem z jedné
strany, s hluchoněmým Haretonem z druhé! Brzyjsem se poroučel.
Byl bych rád odešel vedlejším
vchodem - už proto, abych naposled zahlédl Kateřinu
a popíchl Josefa - ale Hareton dostal příkaz, aby mi přivedl
koně před portál, a sám hostitel mě doprovázel na
práh. A tak má touha nedošla splnění.
"Jak všedně plyne život v tom domě!" uvažoval jsem
jízdou domů. "Jaká budoucnost, romantičtější než pohádka, by
čekala vdovu po Lintonu Heathcliffovi, kdyby
to bylo dopadlo podle přání její dobré chůvy - kdyby
byla pojala ke mně náklonnost a já k ní a kdyby odešla
se mnou do vířivého reje velkoměsta!"