11. Dvě položky na vrcholku mého seznamu věcí, které jsem nikdy nechtěl udělat
Sam začal ostatní seskupovat do formace, zatímco jsem byl stále na zemi. Embry a Quil mi stáli
po boku, čekajíc než se seberu a zaujmu svoje místo.
Mohl jsem cítit nutkání, potřebu, dostat se na nohy a vést je.
Embry mi tiše kňučel do ucha. Nechtěl na ty slova myslet, obavajíc se, že by mě znovu mohl
dostat do Samovy pozornosti. Cítil jsem jeho nevyslovenou prosbu, abych se postavil, abych to
překonal to.
Smečkou pohltila úzkost. Nedokázali jsme si představit, že z toho dneska večer všichni
vyvázneme živí. Kterého bratra ztratíme? Která mysl nás na vždy opustí? Které truchlící rodiny
budeme ráno utěšovat?
Moje mysl začala spolupracovat s jejich, myslet souhlasně, jak nás ten strach ovládal.
Automaticky sem se zvedl ze země a vytřásl si z kožichu kousky hlíny.
Embry a Quil zafuněli úlevou a Quil se dotknul čenichm strany toho mého.
Jejich mysli byly naplněny naší výzvou, naším přiřazením.
Společně jsme vzpomínali na noci,
kdy jsme sledovali Cullenovi trénující pro boj s novorozenými. Emmett Cullen byl nejsilnější, ale
Jasper by mohl být větší problém. Pohyboval se jako blesk – mocně, rychle a smrtelně. Kolik století
zkušeností měl? Dost, aby se od něj ostatní Cullenovi nechali poučovat.
Vezmu si hlavu, jestli chceš radši slabiny, nabídl Quil. V jeho mysli bylo více vzrušení než ve
většině ostatních. Když tu noc Quil pozoroval Jasperovi pokyny, umíral touhou vyzkoušet svoje
schopnosti proti upírovým. Pro něj tohle bude soutěž. Přestože věděl, že v sázce byl jeho život. Paul
se na to díval podobně, stejně tak jako děcka, která nikdy nebyla v bitvě, Collin a Brady. Seth by na
tom byl pravděpodobně stejně – kdyby protivníci nebyli jeho přátelé.
Jaku? šťouchnul do mě Quil. Jak chceš postupovat?
Jenom jsem zakroutil hlavou. Nedokázal jsem se soustředit – nutkání následovat rozkazy pro mě
bylo jako bych byl maňáskem a ve svalech jsem měl zachycené struny na ovládání. Jedna noha
vpřed a za ní druhá.
Seth se vlekl za Collinem a Bradym – Leah u nich převzala velení. Ignorovala Setha zatímco
plánovala s ostatními, a já si všiml, že by ho z tohoto boje raději vynechala. V jejích citech
k mladšímu bratrovy byl náznak mateřství. Přála si, aby ho Sam poslal domů. Seth si pochybností
Leah nevšiml – byl sešněrován stejnými loutkovými strunami jako já.
Možná kdybys přestal vzdorovat..., zašeptal Embry.
Jenom se soustřeď na svoji úlohu. Ti největší. Můžeme je sejmout. Patří nám! povzbuzoval spíš
sebe Quil – jak se elán přihlásil ke slovu před velkým zápasem.
Mohl jsem vidět, jak jednoduché by to bylo – nemyslet na nic jiného než na svoji úlohu. Nebylo
těžké představit si útok na Jaspera a Emmetta. Už dřív jsme k tomu měli blízko. Přemýšlel jsem o
nich jako o nepřátelích velmi dlouho. Mohl jsem to teď udělat znovu.
Musel jsem prostě jenom zapomenout, že ochraňovali stejnou věc, kterou bych měl ochraňovat i
já. Musel jsem zapomenout na důvod, proč bych mohl chtít, aby vyhráli...
Jaku, varoval mě Embry. Soustřeď se.
Moje nohy se loudavě pohybovaly vpřed, posunujíc se proti směru, na který mě táhly struny.
Nemá cenu s tím bojovat, zašeptal znovu Embry.
Měl pravdu. Nemohl jsem vzdorovat tomu, co Sam chtěl, když to myslel vážně. A to myslel.
Evidentně.
Byl tu dobrý důvod pro autoritu Alphy. Dokonce ani smečka tak velká jako ta naše, by nebyla
moc silné bez vůdce. Museli jsme se pohybovat společně, myslet společně, abychom byli úsměšní.
A každé tělo musí mít hlavu.
Takže co když se teď Sam mýlil? Nikdo s tím nemohl nic udělat. Nikdo nemohl odporovat jeho
rozhodnutí.
Téměř.
A tady to bylo – myslel jsem, že nikdy, nikdy to nebudu chtít. Ale teď, s nohama svázanýma
strunami, jsem si s úlevou rozpoznal výjimku – víc než jen s úlevou, s prudkou, nelítostnou radostí.
Nikdo nemohl odporovat rozhodnutím Alphy – až na mě.
Ničím jsem si to nezasloužil. Ale byly tady věci, které jsem mě měl v krvi už od narození, věci,
které jsem si nenárokoval.
Nikdy jsem nechtěl vést smečku. A nechtěl jsem to dělat ani teď. Nechtěl jsem na svých
ramenech nést zodpovědnost za naše osudy. Sam byl v tomhle lepší, než já bych kdy mohl být.
Ale dneska se mýlil.
A já se nenarodil, abych před ním padal na kolena.
Neviditelná pouta spadla z mého těla ve chvíli, kdy jsem přijal právo, které jsem vlastnil už od
narození.
Cítil jsem, jak se to ve mně obojí hromadí, svoboda i ta divná, prázdná moc. Prázdná, protože
síla Alphy pocházela z jeho smečky, a já žádnou smečku neměl. Na chvíli mě ohromila samota.
Od teď jsem nebyl členem smečky.
Ale byl jsem přímý a silný, když jsem kráčel k Samovy, plánujícímu s Paulem a Jaredem. Otočil
se za zvukem mých kroků a jeho černé oči se zúžily.
Ne, řekl jsem mu znovu.
Okamžitě to zaslechl, slyšel tu volbu, kterou jsem učinil, podle hlasu Alpha v mým myšlenkách.
Uskočil zpět o půl metru se šokovaným vyštěknutím.
Jacobe? Co jsi to udělal?
Nebudu tě poslouchat, Same. Ne v něčem tak špatném.
Ohromeně na mě zíral. Ty by jsi... Ty by jsi si zvolil svoje nepřátele na místo své rodiny?
Oni nejsou – zatřásl jsem hlavou, pročisťujíc ji – oni nejsou naši nepřátelé. Nikdy nebyli. Dokud
jsem opravdu nepřemýšlel o jejich zničení, neviděl jsem to.
Tohle není o nich, zavrčel na mě. Tohle je o Belle. Nikdy pro tebe nebyla ta pravá, nikdy si tě
nevybrala, ale ty pro ni pokračuješ v pustošení svého života!
Byla to tvrdá slova, ale o to víc pravdivá. Zhluboka jsem se nadechl.
Možná máš pravdu. Ale ty kvůli ní vedeš smečku do záhuby, Same. Nezáleží na tom, kolik z nich
dneska večer přežije, vždycky budou mít na svých rukou krev.
Musíme ochránit naše rodinu!
Vím, pro co ses rozhodl, Same. Ale nerozhoduješ za mě, už ne.
Jacobe – nemůžeš se otočit zády ke smlouvě.
Slyšel jsem dvojité zbarvení jeho Alpha příkazů, ale tentokrát byly naprosto beztížný. Už na mě
víc neúčinkoval. Sevřel čelist, snažíc se přinutit mě reagovat na jeho slova.
Upřeně jsem mu hleděl do rozzuřených očí. Syn Ephraima Blacka se nenarodil, aby následoval
syna Leviho Uleya.
Tohle je ono, Jacobe Blacku? Vycenil na mě zuby. Paul a Jared vrčeli a ježili se po jeho boku.
Dokonce i když mě dokážeš porazit, smečka tě nikdy nebude poslouchat!
Trhnul jsem sebou, překvapen kňučením vycházejícím mi z hrdla.
Porazit tě? Nebudu s tebou bojovat, Same.
Tak jaký je tvůj plán? Neustoupím stranou, abys mohl ochraňovat upírského zplozence na úkor
smlouvy.
Neříkám ti, abys ustoupil.
Jestli jim přikazuješ, aby tě následovali –
Nikdy bych nikomu nevzal jeho svobodnou vůli.
Mával ocasem tam a zpátky, jakoby se zalekl odsuzování v mých slovech. Potom postoupil o
krok v před, takže jsme se skoro dotýkali špičkami tlap, jeho vyceněné zuby sotva palec od mých.
Do té chvíle jsem nezpozorovat, že už jsem byl vyšší než on.
Nemůže tu být víc než jeden Alpha. Smečka si vybrala mě. Chceš nás dneska večer roztrhat na
kusy? Vrhneš se na svoje bratry? Nebo ukončíš tohle šílenství a připojíš se opět k nám? Každé jeho
slovo bylo prosyceno rozkazy, ale na mě nijak nepůsobily. Krev Alphy kolovala nezředěná v mých
žilách.
Mohl jsem vidět, proč ve smečce nikdy nebyl víc něž jeden Alpha. Moje tělo odpovídalo na
výzvu. Cítil jsem, jak ve mě moje instinkty hájit svoje požadavky rostly. Primitivní jádro mého
vlčího já se napínalo k boji o vládu.
Plně jsem se soustředil na ovládnutí toho popudu. Nespadnu do nesmyslného, zhoubného
zápasu se Samem. I přestože jsem mu odporoval, stále to byl můj bratr.
Pro tuhle smečku je tu jen jeden Alpha. Nepopírám to ani o to nechci zápasit. Prostě jsem si
vybral jít svojí vlastní cestou.
Takže teď patříš k sabatu, Jacobe?
Trhnul jsem sebou.
Já nevím, Same. Ale vím tohle –
Když pocítil váhu Alphy v mém hlase, prohnula se mu záda. Zasáhlo ho to víc, než kdy on
ovlivňoval mě. Protože já jsem se narodil, abych ho vedl.
Budu stát mezi tebou a Culleny. Nebudu jen přichlížet, zatímco smečka bude zabíjet nevinné –
bylo obtížné použít to slovo na upíry, ale byla to pravda – lidi. Smečka má na víc než na tohle. Veď
je správným směrem, Same.
Otočil jsem se k němu zády a soubor vytí se vznesl do vzduchu okolo mě.
Vyrazil jsem pryč od poprasku, který jsem způsobil. Neměl jsem moc času. Přinejmenším Leah
by mě dokázala předběhnout, ale já měl zase rychlejší start.
Vytí s přibývající vzdáleností bledlo a já se uklidnil, když ten zvuk stále trhal ticho noci. Ještě
po mě nešli.
Musel jsem varovat Cullenovi než se smečka vzpamatuje a zastaví mě. Pokud by je Cullenovi
očekávali, možná by to dalo Samovy důvod rozmyslet si to dřív, než by bylo pozdě. Běžel jsem
přímo k bílému domu který jsem stále nenáviděl, nechávajíc svůj domov za sebou. Domov, kam už
jsem více nepatřil. Otočil jsem se k němu zády.
Dnešek začal jako všechny ostatní dny. Strávil jsem ho doma po návratu z hlídky, ve společnosti
deštivého východu sluce, snídaní s Billy a Rachel, zkaženou televizí a hašteřením s Paulem... Jak
se všechno mohlo přeměnit se v něco tak neskutečného? Jak se všechno tak posralo a zamotalo, že
jsem byl teď tady, úplně sám, nežádoucí Alpha, odříznutý od svých bratrů, vybírající si místo nich
upíry?
Zvuk, kterého jsem se bál, přerušil moje zmatené myšlenky – byly to tlumené dopady velkých
tlap na půdu, honící mě. Pokračoval jsem dál, proplétajíc se černým lesem. Musel jsem se jen dostat
dostatečně blízko, aby Edward mohl slyšet to varování v mé hlavě. Leah by mě sama nedokázala
zastavit.
A pak jsem zachytil náladu myšlenek za mnou. Žádný hněv, nadšení. Žádné honění...
následování.
Vypadl jsem z tempa. Byl jsem ochromený na dva kroky, než se to opět srovnalo.
Zpomal. Nemám tak dlouhé nohy jako ty.
SETHE! Co si sakra myslíš, že DĚLÁŠ? JDI DOMŮ!
Neodpověděl, ale mohl jsem cítit jeho vzrušení, jak se držel stále za mnou. Mohl jsem vidět skrz
jeho oči, tak jako on mohl vidět skrz ty moje. Noční krajina pro mě byla deprimující – plná
zoufalství. Pro něj byla plná naděje.
Nedělám si srandu, Sethe! Tohle není místo pro tebe. Vypadni odsud.
Žlutohnědý vlk zafuněl. Jsem s tebou, Jacobe. Myslím si, že máš pravdu. A nebudu stát za
Samem, když –
Ale jo, ty do pekla budeš stát za Samem! Odnes svůj chlupatej zadek zpátky do La Push a dělej,
co ti Sam řekne, abys dělal.
Ne.
Padej, Sethe!
To je rozkaz, Jacobe?
Jeho otázka mě zaskočila. Smykem jsem zastavil, až moje nehty vydřely brázdy do bahna.
Nepřikazuju nikomu, aby cokoli dělal. Jen ti říkám, co už stejně víš.
Posadil se vedle mě. Já ti řeknu, co vím – vím, že tu je strašlivé ticho. Nevšiml sis?
Zamrkal jsem. Nervózně jsem mrskal ocasem, jak jsem si uvědomoval, co myslel svými slovy.
Nebylo to ticho v obvyklém smyslu slova. Vzduch stále naplňovalo vytí, daleko na západě.
Nemění se zpátky, řekl Seth.
To jsem věděl taky. Smečka teď musela být v pohotovosti. Budou používat spojení myslí, aby
viděli, že jsou všechny strany čisté. Ale nemohl jsem slyšet, co si myslí. Mohl jsem slyšet jen Setha.
Nikoho jiného.
Dívají se na nás jako na oddělenou smečku, která s nimi není spojená. Ha! Hádám, že předtím
se to nestalo, takže to naši otci nevěděli. Protože předtím nebyl důvod rozdělit smečku. Nikdy
nebylo dost vlků na dvě. Wow. Je tu opravdu ticho. Tak nějak děsivě. Ale svým způsobem i příjemně,
nemyslíš? Vsadím se, že to bylo lehčí, jako tohle, pro Ephraima, Quila a Leviho. Nebylo tam tolik
žvástů, když byli jen tři. Nebo dva.
Zmlkni, Sethe.
Ano, pane.
Přestaň s tím! Nejsou tu dvě smečky. Je tu jenom JEDNA smečka a pak já. To je všechno. Takže
ty teď můžeš jít zase domů.
Když tu nejsou dvě smečky, tak proč se teda můžeme slyšet navzájem, ale s ostatníma ne?
Myslím, že když ses otočil k Samovi zády, bylo to docela významné gesto. Změna. A když jsem tě
následoval pryč, myslím, že to bylo podstatné taky.
Máš pravdu, připustil jsem. Ale co se mohlo změnit, může se změnit zase nazpátek.
Zvedl se a začal klusat na východ. Není čas se o tom teď dohadovat. Měli bychom se pořád
pohybovat, předtím než Sam...
O téhle části měl opět pravdu. Nebyl čas na tuhle hádku. Znovu jsem se rozběhl. Seth mi zůstal
za patami, držíc tradiční místo Druhého po mém pravém boku.
Můžu běžet jinde, pomyslel si. Nenásledoval jsem tě, protože bych se hnal za povýšením.
Běž si, kde chceš. Pro mě to nic nemění.
Nebyl tu žádný zvuk pronásledování, ale my oba jsme zrychlili ve stejnou chvíli. Začínal jsem
mít trochu obavy. Když jsem nemohl nahlédnout do mysli smečky, bylo tohle mnohem těžší. Neměl
jsem žádný další způsob upozornění na útok než Cullenovi.
Budeme chodit hlídkovat, navrhl Seth.
A co uděláme, pokud nás smečka vyzve? Moje oči se zúžily. Zaútočíme na naše bratry? Tvoji
sestru.
Ne – spustíme alarm a ustoupíme.
Dobrá odpověď. Ale co potom? Nemyslím si...
Já vím, souhlasil, teď méně sebejistý. Nemyslím si, že s nimi můžu bojovat. Ale oni nebudou o
nic šťastnější z představy napadnout nás, než jsme my z napadení jich. Možná je to dost, aby je to
zastavilo. Plus, je jich teď jenom osm.
Přestaň být tak... Zabralo mi minutu vybrat to správné slovo. Optimistický. Leze mi to na nervy.
Bez problému. Chceš, abych byl skleslý a bez naděje, nebo prostě držel hubu?
Prostě drž hubu.
To dokážu.
Vážně? Nevypadá to tak.
Konečně byl zticha.
Potom jsme přeběhli přes cestu a pohybovali se skrz les, který obklopoval dům Cullenových.
Mohl mě už Edward slyšet?
Možná bysme měli myslet na něco jako, "Přicházíme v míru."
Do toho.
Edwarde? Zavolal to jméno pokusně. Edwarde, jsi tam? Fajn, teď se cítím trochu hloupě.
Taky tak zníš.
Myslíš, že nás může slyšet?
Teď jsme od nich byly vzdáleni sotva míli. Myslím, že jo. Hej, Edwarde. Jestli mě slyšíš – vylez
ven, pijavice. Máte problém.
Máme problém, opravil mě Seth.
Potom jsme se dostali skrz stromy na velkou paseku. Dům byl temný, ale ne prázdný. Edward
stál na verandě mezi Emmettem a Jasperem. Ve slabém světle byli sněhově bílí.
"Jacobe? Sethe? Co se děje?"
Zpomalil jsem a ustoupil o několik kroků zpět. Ten pach byl skrz tenhle nos tak ostrý, že jsem
se cítil, jakoby mě spaloval zevnitř. Seth tiše kňučel, váhající, a pak se vrátil zpátky za mě.
Jako odpověď na Edwardovu otázku jsem nechal svojí myslí přeběhnout konfrontaci se Samem.
Seth myslel se mnou, zaplňujíc mezery, ukazujíc situaci z jiného úhlu pohledu. Zastavili jsem se,
když jsme se dostali k té části o "opovržení," protože Edward zuřivě syčel a seskočil z verandy.
"Chtějí zabít Bellu?" zavrčel zpříma.
Emmett a Jasper, neslyšící první část konverzace, vzali jeho otázku jako sdělení. V mžiku stáli
vedle něj, zuby vyceněné, jak se pohybovali k nám.
Hej! Pomyslel si Seth, ustupujíc zpět.
"Eme, Jazzi – ne oni! Ti ostatní. Smečka přichází."
Emmett a Jasper se zastavili; Emmett se otočil k Edwardovi, zatímco Jasper z nás nespouštěl
oči.
"Jakej je jejich problém?" dožadoval se odpovědi Emmett.
"Stejný jako ten můj," zasyčel Edward. "Ale mají svůj vlastní plán, jak to zvládnout. Sežeň
ostatní. Zavolej Carlisle! Musí se s Esme okamžitě vrátit zpátky."
Neklidně jsem zakňučel. Byly odděleni.
"Nejsou daleko," řekl Edward tím stejně mrtvým hlasem jako předtím.
Půjdu se rozhlédnout kolem, řekl Seth. Vezmu si západní okruh.
"Hrozí ti něco, Sethe?" zeptal se Edward.
Vyměnili jsme si se Sethem rychlí pohled.
To si nemyslím, pomysleli jsme společně. A potom jsem dodal. Ale možná bych měl jít já. Jen
pro případ...
Je míň pravděpodobný, že by vyzvali mě, poukázal na fakta Seth. Jsem pro ně jen děcko.
I pro mě jsi jen děcko, smrade.
Padám odsud. Ty se potřebuješ sladit s Culleny.
Otočil se a vystřelil do temnoty. Nechystal jsem se mu rozkazovat, takže jsem ho nechal jít.
Edward a já jsme stáli tváří v tvář na potemnělé louce. Mohl jsem slyšet Emmetta mumlajícího
do jeho telefonu. Jasper ostražitě pozoroval místo, kde Seth zmizel do lesa. Vzápětí se na verandě
objevila Alice a po tom. co na mě dlouho znepokojeně hleděla, dotančila k Jasperovu boku.
Odhadoval jsem, že Rosalie byla vevnitř s Bellou. Stále ji ochraňovala – od nesprávného nebezpečí.
"Tohle není poprvé, co ti dlužím svoji vděčnost, Jacobe," zašeptal Edward. "Nikdy bych po tobě
tohle nežádal."
Myslel jsem na to, o co mě dneska už prosil. Když přišlo na Bellu, neexistovaly hranice, které
by nepřekročil. Ale jo, žádal.
Popřemýšlel o tom a potom kývnul. "Musím připustit, že máš nejspíš pravdu."
<span style="font-family: 'Times New Roman';
