12. Někteří lidé prostě nechápou podstatu slova "nevítaný"
Od spánku mě dělil sotva jeden krok.
Slunce vykouklo zpoza mraků už před hodinou – namísto naprosté temnoty se teď les nacházel
v šeru. Seth se stočil na zemi a usnul okolo jedné. Vzbudil jsem ho až za svítání, aby mě vystřídal.
Dokonce i po proběhané noci jsem měl velké obtíže donutit svůj mozek zmlknout na dost dlouho,
abych usnul, ale Sethův rytmický běh pomáhal. Jedna, dva-tři, čtyři, jedna, dva-tři, čtyři – bum
bum-bum bum – tlapy mu tlumeně dopadaly na vlhkou zem, zas a znovu, jak kontroloval široký
okruh kolem domu Cullenových. Už jsme měli v zemi vyšlapanou cestičku. Sethovy myšlenky byly
prázdné, jenom rozmazaná zeleň a šeď, jak se les kolem něj míhal. Bylo to docela uklidňující.
Pomáhalo mi to zaplnit si hlavu tím, co viděl, než abych nechal na jeviště vystoupit svoje vlastní
myšlenky.
A pak Sethovo pronikavé vytí rozřízlo ticho brzkého rána.
Vrávoravě jsem se postavil, vyběhnuvší předníma nohama dřív, než se ty zadní vůbec stihly
zvednout ze země.
Sprintoval jsem k místu, kde se zarazil Seth, poslouchajíc s ním zvuky tlap
běžící naším směrem.
Zdravíčko,hoši.
Sethovi skrz zuby ujelo šokované zakňučení. A potom jsme oba svorně zavrčeli, když jsme
pronikli hlouběji do nových myšlenek.
Oh, bože! Jdi pryč, Leah! zanaříkal Seth.
Zastavil jsem, když jsem se dostal k Sethovi, který měl zakloněnou hlavu, připraven znovu
zavýt – tentokrát aby si postěžoval.
Kašli na to, Sethe.
Jasně. Fuj! Fuj! Fuj! Zakňučel a zahrabal do země, zanechávajíc hluboké rýhy v půdě.
Leah přiklusala na dohled, proplétajíc svoje malé šedé tělo skrz porost lesa.
Přestaň fňukat, Sethe. Chováš se jak malej harant.
Zavrčel jsem na ni. Automaticky uskočila zpět.
Co si myslíš, že děláš, Leah?
Rozzlobeně zakvílela. Je to docela zřejmý, ne? Připojuju se k tvé podělané malé zrádcovské
smečce. Psí strážci upírů. Zaštěkala v sarkastickém smíchu.
No to jako vůbec. Padej zpátky předtím, než ti urvu nějakou méně důležitou část těla.
Jako kdybys mě dokázal chytit. Zazubila se a její tělo sebou škubalo v záchvatu smíchu. Chceš
závod, ó neohrožený vůdce?
Zhluboka jsem se nadechl, naplňujíc svoje plíce, dokud se mi nevyboulily boky. Potom, když
jsem si byl jistý, že nebudu vřískat, jsem prudce vydechl.
Sethe, jsi dát Cullenům vědět, že to je jen tvoje debilní sestra – pomyslel jsem si ta slova
nejkrutěji, jak jen bylo možné. Já se vypořádám s tímhle.
Do toho! Seth byl až moc šťastný, že mohl odejít. Zmizel směrem k domu.
Leah zakňučela a naklonila se za ním, kožich na ramenech naježený. Ty ho jenom tak necháš
běžet k upírům úplně samotného?
Jsem si docela jistej, že by se od nich radši nechal sejmout, než aby musel strávit další minutu v
tvé přítomnosti.
Sklapni, Jacobe. Ups, omlouvám se – chtěla jsem říct, sklapni, nejvyšší Alpho.
Proč jsi sakra tady?
Myslíš si, že budu prostě sedět doma, zatímco se můj malej bráška nabídl jako kousací hračka
pro upíry?
Seth nechce ani nepotřebuje tvoji ochranu. Ve skutečnosti, nikdo tě tady nechce.
Ó, au, to mi zlomilo srdce. Cha, zaštěkala. Řekni mi, kdo by mě u sebe chtěl a já vypadnu.
Takže tohle není vůbec o Sethovi, co?
Samozřejmě, že je. Já jenom poukazuju na fakt, že moje společnost není poprvé nechtěná. Ne
moc motivující, pokud víš, jak to myslím.
Zaťal jsem zuby a snažil se uvažovat racionálně.
Poslal tě Sam?
Kdybych tu byla jako Samův poslíček, nebyl bys schopný mě slyšet. Už s ním nejsem víc vázaná.
Pečlivě jsem naslouchal myšlenkám smíšeným se slovy. Pokud tohle bylo rozptýlení nebo trik,
musel jsem být ve střehu, abych ho rozpoznal. Ale nic tam nebylo. Její tvrzení bylo naprosto
pravdivé. Nežádoucí, téměř zoufání hodná pravda.
Teď jdi oddaná mě? Zeptal jsem se maximálně sarkasticky. Jasně.
Můj výběr je omezený. Pracuju s variantami, které mám. Věř mi, neužívám si tohle o nic víc než
ty.
To nebyla pravda. V její mysli byl zvrácený druh vzrušení. Byla z tohohle sice nešťastná, ale
také to pro ni bylo nějak divně důležité. Prohledával jsem její mysl, pokoušejíc se porozumět.
Naježila se, odmítajíc moji dotěrnost. Obvykle jsem se Leah snažil ignorovat – nikdy předtím
jsem se nepokoušel ji pochopit.
Byli jsme vyrušeni Sethem, myslícím na jeho vysvětlení Edwardovi. Leah úzkostně zakňučela.
Edwardův obličej, orámovaný stejným oknem jako včera v noci, nevykazoval jakoukoli reakci na
novinky. Jeho tvář byla prázdná, mrtvá.
Wow, vypadá hrozně, zamumlal si pro sebe Seth. I na tuhle myšlenku upír nijak nereagoval.
Zmizel v domě. Když se Seth otočil a zamířil zpátky k nám, Leah se trochu uvolnila.
Co se děje? zeptala se. Zasvěť mě do děje.
Proč bych to dělal? Nezůstáváš.
Vlastně, pane Alpho, zůstávám. Protože očividně musím někomu patřit – a nemysli si, že jsem
nezkoušela se prostě jen odtrhnout, ale sám moc dobře víš, jak úžasně to nefunguje – takže jsem si
vybrala tebe.
Leah, nemáš mě ráda. A já nemám rád tebe.
Díky, pane vševidoucí. Na tom mi nezáleží. Zůstávám se Sethem.
Nemáš ráda upíry. Nemyslíš si, že to z toho dělá nepatrnej konflikt zájmů?
Ty je taky nemáš rád.
Ale já jsem odevzdaný tomuto spojenectví. Ty ne.
Budu si od nich udržovat odstup. Můžu tady hlídkovat, přesně jako Seth.
A já ti mám v tomhle předpokládám věřit.
Když mi upřeně hleděla do očí, napjala krk a stoupla si na špičky, snažíc se být stejně vysoká
jako já. Nezradím svoji smečku.
Chtěl jsem zaklonit hlavu a zavýt, přesně jako předtím Seth. Tohle není tvoje smečka! Tohle
dokonce ani není smečka! Jsem to jenom já, jdoucí svojí vlastní cestou! Co je to s vámi
Clearwatery? Proč mě prostě nemůžete nechat o samotě?
Seth, právě k nám přicházející zezadu, zakňučel; urazil jsem ho. Paráda.
Můžu být užitečná, nebo ne, Jaku?
Sám o sobě nejsi tolik otravný, smrade, ale jestli se ty a Leah dáte dohromady – jestli jediný
způsob, jak se jí zbavit, je poslat tě domů... No, můžeš mi vyčítat, že budu chtít, abys odešel?
No tak, Leah, všechno kazíš!
Jo, já vím, řekla mu a ta myšlenka byla přeplněná tíhou jejího zoufalství.
Cítil jsem v těch třech slovech víc bolesti, než bych kdy hádal. Nechtěl jsem se tak cítit. Nechtěl
jsem, aby se ona cítila tak hrozně. Jistě, smečka na ni byla tvrdá, ale ona to v sobě všechno nesla
s hořkostí, kterou nakazila každou svoji myšlenku a činila tak bytí v její hlavě noční můrou.
Seth se také cítil provinile. Jaku... Nepošleš mě opravdu pryč, že ne? Leah není zlá. Fakt. Chci
říct, že s ní můžeme okruh hlídky rozšířit. A tohle Sama dostane na sedm. Není šance, že by zahájil
útok, když máme početní převahu. To je pravděpodobně dobře...
Víš, že nechci vést smečku, Sethe.
Tak nás neveď, navrhla Leah.
Odfrkl jsem. To zní naprosto dokonale. Tak běžte přímo domů.
Jaku, pomyslel si Seth. Já sem patřím. Mám rád upíry. Cullenovi rozhodně. Pro mě jsou to lidé
a budu je chránit, protože se předpokládá, že to budeme dělat.
Možná, že ty sem patříš, smrade, ale tvoje sestra ne. A ona půjde, kdekoli jsi –
Krátce jsem se zastavil, protože jakmile jsem to řekl, něco jsem spatřil. Něco, na co se Leah
snažila nemyslet.
Nikam by nešla.
Myslel jsem, že je to kvůli Sethovi, pomyslel jsem si nevrle.
Trhla sebou. Samozřejmě, jsem tu kvůli Sethovi.
A aby ses dostala od Sama.
Zaťala zuby. Nemusím se před tebou obhajovat. Prostě musím udělat, co jsem řekla. Patřím do
tvé smečky, Jacobe. Tečka.
Odkráčel jsem od ní, vrčící.
Do hajzlu. Nikdy se jí nezbavím. Tak moc jako mě neměla v oblibě, tak moc jako se jí hnusili
Cullenovi, tak šťastná jako by byla jít zabít všechny upíry právě teď hned, tak moc jako ji vytáčelo i
přesto je muset ochraňovat – všechno z toho bylo nic ve srovnání s tím, jak se cítila, když se
osvobodila od Sama.
Leah mě neměla ráda, takže mi nedalo takovou práci přát si, aby zmizela.
Milovala Sama. Stále. A přesvědčit ho, aby si přál, aby zmizela, bylo víc bolestivé, než kdyby
s tím byla ochotná žít, a teď měla na výběr. Přijala by jakoukoli jinou možnost. Dokonce i když by
to znamenalo nastěhovat se ke Cullenům jako jejich domácí mazlíček.
Nevím, jestli bych zašla tak daleko, pomyslela si. Snažila se, aby ta slova zněla tvrdě, útočně, ale
v její přetvářce byly velké trhliny.
Podívej, Leah...
Ne, ty se podívej, Jacobe. Přestaň se o tom se mnou dohadovat, protože z toho nevzejde nic
dobrého. Budu se ti držet z cesty, fajn? Udělám, cokoli chceš. Kromě vrácení se do Samovi smečky
a bytí ubohé ex-přítelkyně, které se nemůže zbavit. Jestli chceš, abych odešla – znovu se posadila a
zahleděla se mi do očí – budeš mě muset přinutit.
Vrčel jsem dlouhou, hněvivou minutu. Začínal jsem k Samovi cítit určité sympatie, navzdory
tomu, co mě a Sethovi udělal. Není divu, že vždycky smečce rozkazoval. Jak jinak by se něco
udělalo?
Sethe, budeš se na mě hodně zlobit, pokud zabiju tvoji sestru?
Na chvilku předstíral, že o tom přemýšlel. No... jo, nejspíš jo.
Povzdechl jsem si.
Fajn, tak potom, slečno Udělám-cokoli-chceš. Proč se neuděláš trochu užitečnou a neřekneš
nám, co víš? Co se stalo po tom, co jsme minulou noc odešli?
Spousta vytí. Ale to jste nejspíš slyšeli. Bylo to tak hlasité, že nám chvilku trvalo, než jsme přišli
na to, že už vás nemůžeme slyšet. Sam byl... Slova jí přestala poslouchat, ale mohli jsme to vidět
v našich hlavách. Seth i já jsme se přihrbili. Po tom bylo celkem rychle jasné, že budeme muset věci
znovu promyslet. Sam ze všeho nejdřív plánoval promluvit si dneska ráno s Radou starších.
Předpokládali jsme, že se setkáme a vyřešíme plán hry. Mohla jsem říct, že se nechystal zahájit útok
hned. S tebou a Sethem mimo a varovanýma pijavicema by to byla sebevražda. Nejsem si jistá, co
budou dělat, ale kdybych byla pijavicí, nepotulovala bych se lesem sama. Lovecká sezóna na upíry
začala.
Rozhodla ses vynechat to dnešní ranní setkání? zeptal jsem se.
Když jsme se rozcházeli z večerní hlídky, vyžádala jsem si povolení jít domů říct mámě, co se
stalo –
Do hajzlu! Řekla jsi to mámě? zavrčel Seth.
Sethe, odsuň na chvilku ty sourozenecký blbosti. Pokračuj, Leah.
Takže jakmile jsem byla člověk, vzala jsem si chvilku, abych si věci pořádně promyslela. No,
vlastně jsem si vzala celou noc. Vsadím se, že si ostatní myslí, že jsem usnula. Ale celá ta dvěoddělené-
smečky, dvě-oddělené-mysli-smeček věc mi dala hodně podmětů k probírání. Nakonec
jsem zvážila Sethovo bezpečí a, ehm, ostatní přínosy proti představě změnění se na zrádce a čichání
upířího smradu na kdo ví jak dlouho. Už víš, jak jsem se rozhodla. Nechala jsem mámě vzkaz.
Očekávám, že uslyšíme, až to Sam zjistí...
Leah našpicovala uši na západ.
Jo, očekávám, že jo, souhlasil jsem.
Takže to je všechno. Co budeme dělat teď? zeptala se.
Ona i Seth se na mě netrpělivě podívali.
Tohle byl přesně ten druh věcí, které jsem nechtěl muset dělat.
Hádám, že prostě budeme dál dávat pozor. To je všechno, co můžeme. Ty by sis měla nejspíš
zdřímnout, Leah.
Ty si spal zhruba tolik co já.
Myslíš, že budeš dělat, co jsi řekla?
Jasně. Postrašuje to, zabručela a potom zívla. No, to je jedno. To mě netíží.
Vezmu si hlídku, Jaku. Nejsem vůbec unavený. Seth byl tak šťastný, že jsem je nepřinutil jít
domů, že téměř poskakoval vzrušením.
Jistě, jistě. Půjdu se přihlásit ke Cullenům.
Když Seth vyrazil po nové cestě vyšlapané ve vlhké půdě, Leah se za ním zamyšleně ohlédla.
Možná kolečko nebo dvě, předtím než zalehnu... Hej, Sethe, chceš vidět, kolikrát tě dokážu
předběhnout?
NE!
Vyrazila za ním s tichým chechotem.
Bez účinku jsem zavrčel. Tolik ke klidu a míru.
Ale Leah se snažila – na Leah. Udržovala svůj úšklebek na minimu, jak se proháněla po okruhu,
ale bylo nemožné neuvědomovat si její domýšlivé rozpoložení. Uvažoval jsem o všech těch "dva
přidružení" řečech. Opravdu to nebylo žádoucí, protože i jeden byl na moji mysl až moc. Ale pokud
tam museli být tři z nás, bylo těžké vymyslet někoho, koho bych za ni okamžitě nevyměnil.
Paul? navrhla.
Možná, připustil jsem.
Zasmála se pro sebe, příliš nervózně a nabuzeně stát se uraženou. Zajímal jsem se, jak dlouho
by jí mohlo potěšení ze Samovy ošemetné lítosti vydržet.
To bude můj cíl – být míň otravná než Paul.
Jo, pracuj na tom.
Když jsem byl několik jardů od paseky, přeměnil jsem se. Neplánoval jsem tady strávit moc
času jako člověk. Ale stejně tak jsem neplánoval mít Leah v hlavě. Natáhl jsem si otrhané kraťasy a
vykročil přes louku.
Dveře se otevřely ještě předtím, než jsem dorazil ke schodům a byl jsem překvapený, že raději
něž Edwarda jsem viděl Carlisleho, vykročivšího ven, aby se se mnou setkal – jeho obličej vypadal
vyčerpaně a poraženecky. Na chvíli mi zamrzlo srdce. Váhavě jsem zastavit, neschopný mluvit.
"Jsi v pořádku, Jacobe?" zeptal se mě.
"Je Bella?" vymáčkl jsem ze sebe.
"Ona je... na tom stejně jako minulou noc. Vyděsil jsem tě? Omlouvám se. Edward říkal, že
přicházíš v lidské podobě a já vyšel ven přivítat tě, protože on ji nechtěl opustit. Je vzhůru."
A Edward nechtěl ztratit ani kapku času s ní, protože už mu ho moc nezbývalo. Carlisle to
neřekl nahlas, ale věděl to stejně dobře.
Byla to už docela doba, co jsem naposledy spal – před svojí poslední hlídkou. Teď jsem to
naplno pocítil. Udělal jsem další krok, posadil se na schod na verandu a opřel se hlavou o zábradlí.
Pohybujíc se šustivě tiše, jak to dokázali jenom upíři, se Carlisle posadil na stejný schod jako já
k druhému zábradlí.
"Včera v noci jsem nedostal šanci ti poděkovat, Jacobe. Nemáš tušení, jak moc oceňuji tvoje...
slitování. Vím, že tvým záměrem bylo chránit Bellu, ale jsem ti zavázán i za bezpečí zbytku mé
rodiny. Edward mi pověděl, co jsi musel udělat..."
"Nemluv o tom," zamručel jsem.
"Pokud si to tak přeješ."
Seděli jsme mlčky. Mohl jsem slyšet ostatní v domě. Emmett, Alici a Jasper, mluvící tiše,
vážnými hlasy v poschodí. Esme nemelodicky broukala v jiné místnosti. Rosalie a Edward dýchali
blízko – nedokázal jsem říct, co to bylo, ale mohl jsem slyšet rozdíl v Bellině namáhavém funění.
Mohl jsem také slyšet její srdce. Zdálo se... nepravidelné.
Bylo to, jakoby osud sešel z cesty, jen aby mě během dvaceti čtyř hodin přinutil udělat všechno,
co jsem přísahal, že nikdy neudělám. Byl jsem tady, poflakující se kolem, čekající na její smrt.
Už jsem to víc nechtěl poslouchat. Mluvení bylo lepší než to.
"Ona je teď tvojí rodinou?" zeptal jsem se Carlisleho. Všiml jsem si toho už předtím, když řekl,
že jsem pomohl i zbytku jeho rodiny.
"Ano. Bella už je mi dávno dcerou. Milovanou dcerou."
"Ale necháš ji zemřít."
Byl ticho dost dlouho, abych mohl vzhlédnout. Jeho tvář byla opravdu velice vyčerpaná. Věděl
jsem moc dobře, jak se cítil.
"Neumím si představit, co si kvůli tomu o mě musíš myslet," řekl nakonec. "Ale nemohu
přehlížet její přání. Nebylo by správné učinit toto rozhodnutí za ni, nutit ji."
Chtěl jsem na něj být naštvaný, ale dělal mi to těžším. Bylo to, jakoby na mě nazpátek házel
moje vlastní slova. Zněla přesně jako předtím, ale teď nemohla být pravdivá. Ne když Bella
umírala. Nicméně... Vzpomněl jsem si, jaké bylo ležet zlomený na zemi před Samem – nemít na
výběr, ale být zapletený do vraždy někoho, koho jsem miloval. A Bella milovala věci, které by
neměla.
"Myslíš si, že je tu nějaká šance, že to zvládne? Mám na mysli, jako upír a to všechno. Řekla mi
o... o Esme."
"Řekl bych, že v tomto směru je tu vždycky určitá šance," řekl potichu. "Viděl jsem upíří jed
dělat zázraky, ale jsou případy, kdy už ani ten nemůže pomoci. Její srdce je teď příliš namáhané;
pokud by mělo selhat... nebylo by nic, co bych dokázal udělat."
Bellino srdce bušilo a ochabovalo, dodávajíc jeho slovům trýznivé zdůraznění.
Možná, že se Země začala točit pozpátku. Možná, že to by vysvětlilo, proč bylo všechno
naprosto opačně než včera – jak jsem mohl doufat v tom, co kdysi vypadalo jako ta nejhorší věc na
světě.
"Co jí ta věc dělá?" zašeptal jsem. "Včera na tom byla tak špatně. Viděl jsem... hadičky a to
všechno. Skrz okno."
"Plod není slučitelný s jejím tělem. Zaprvé, je příliš silný, ale to by pravděpodobně nějakou
dobu mohla snášet. Větším problémem je, že jí to neumožňuje dostávat živiny, které potřebuje. Její
tělo odmítá všechny druhy výživy. Snažím se jí krmit nitrožilně, ale ona to prostě nevstřebává.
Všechno ohledně jejího stavu je zrychlené. Sleduji ji – a ne jen ji, ale i plod – jak hladoví k smrti.
Nedokážu to zastavit ani zpomalit. Nemůžu přijít na to, co to chce." Jeho unavený hlas se na konci
zlomil.
Cítil jsem se úplně stejně jako včera, když jsem spatřil ty černé skvrny na jejím břiše – zuřivě a
trochu bláznivě.
