Na větrné hůrce- Kapitola 6
KAPITOLA ŠESTÁ
Pan Hindley přijel domů na pohřeb - s manželkou !
Koukali jsme na to celí zkoprnělí a po sousedství se hned
začalo šuškat. Číje a odkud, tojsme se od něho nedověděli.
Asi to s jejím věnem a rodinou nebylo valné, jinak by byl
ten sňatek před otcem netajil.
Nebyla z těch paniček, co chtějí mít všechno po svém.
Jak vešla do domu, bylo na ní znát, jak jí tam všechno
těší, každá jednotlivá věc a všechno, co se tam děje až na ten
pohřeb a smuteční vzezření pozůstalých. Při
pohřbu si počínala jako nerozumné děcko.
Utekla do svého
pokoje a já se nesměla od ní hnout, nedala jinak,
přestože jsem potřebovala oblékat děti. Seděla tam celá
roztřesená, se sepjatýma rukama, a jen se každou chvíli
ptala: "Už odešli?" Pak mi začala vysvětlovat, že nesnáší
pohled na černý flór. Byla pořád vylekaná, chvěla se
a nakonec se dala do pláče. Ptala jsem se, co je, a ona, že
neví, ale že se tolik bojí smrti. No, vypadala na umření asi
jako já. Byla útlá, to ano, ale mladice, tváře jako růže,
a oči jí žhnuly jako dva uhlíky. Pozorovala jsem taky, že
se do schodů celá zadýchá, že se roztřese při každém
nenadálém šramotu a někdy se ošklivě rozkašle, ale neměla
jsem potuchy, co ty příznaky znamenají, a tak mi ani nepřišlo,
že bych jí měla v tom stavu nějak utěšovat. My
nejsme zvyklí otvírat náruč dokořán cizím lidem, pane
Lockwoode, leda když přijdou s otevřenou náručí sami.
Mladý Earnshaw se hodně změnil za ta tři léta, cojsme
ho neviděli. Byl teď hubenější, bledší a taky se jinak oblékal
i mluvil. Hned ten den, co se vrátil, nám řekl, že se s Jo/51/
sefem máme od nynějška zdržovat jen v té menší ku-
chyni vzadu, protože jizbu bude potřebovat pro sebe.
Chtěl sice zřídit obývací pokoj nahoře z té nepoužívané
světničky, ale mladé paní se tolik zalíbila dolejší.
prostranná místnost, kde si zvykli sedat - hlavně ty bílé
dlaždice, velikánský roztopený krb, cínové talíře, příborník,
i ten psí pelech ,že toho zařizování nechal, když
jí tohle k pohodlí stačilo.
Zalíbila se jí taky rodina, hlavně že má Hindley sestru.
Ze začátku si Kateřinu předcházela - brebentila s ní
a dováděla, hubičkovala jí a zahrnovala spoustou dárků.
Ale tenhle zápal brzy ochladl. Paní Earnshawová začala ,
být nevrlá a z Hindleyho se vybarvoval tyran. Stačilo pár
slov, že jí Heathcliff není po chuti, a v Hindleym hned
ožilo všechno dřívější záští k němu. Vykázal Heathcliffa
z rodiny mezi čeleď, nedovolil mu, aby se účastnil kaplanova
vyučování, přidržoval ho k hrubé práci v hospodářství a
postaral se, aby se s chlapcem nakládalo jako `
s kterýmkoli čeledínem.
Heathcliffovi to ponížení ze začátku tak moc nevadilo - Katka
s ním všechno probírala, co jí učil kaplan,
a venku byla pořád s ním, buď mu pomáhala, nebo si
hráli. Byli oba na nejlepší cestě zpustnout a zdivočet. Mla-
dému hospodáři bylo jedno, co dělají a jak se chovají ,
jen když je neměl na očích. Nebyl by dbal ani na to, aby
chodili v neděli do kostela, ale Josef a kaplan mu tu
nedbalost pokaždé vytkli, když děti vynechaly pobožnost, a to
Hindleymu připomnělo, že má dát Heathcliffa seřezat
a Kateřina že májít spát bez večeře. Ale přesto se ti dva
nejraději toulali po vřesovištích. Ráno utekli z domova,
zůstali venku celý den a pranic si potom z trestů nedělali.
Kaplan mohl uložit Kateřině nazpaměť, kolik kapitol
z bible chtěl, Josef si mohl o Heathcliffa třeba ruku
přerazit,
všechno marné, v tu chvíli, co byli zas spolu, na všechno
zapomněli - nanejvýš v tu chvíli, co připadli na nějakou
škaredou pomstu. Cojá se potají naplakala, když jsem viděla,
jak jsou den ze dne otrlejší ! A přitom jsem si netroufala
něco říct, abych neztratila tu trošku vlivu, co jsem
/52/
na ně ještě měla. Vždyť kromě mne neměli na světě přítelíčka !
Jednou v neděli večer je zase vyhnali z jizby, že dě
lali rámus, nebo pro nějakou podobnou hloupost, a když
jsemje šla potom volat k večeři, nebyli k nalezení. Prohledali
jsme celý dům od sklepa až na půdu, hledali jsme
na dvoře, ve stájích - nikde nic. Nakonec Hindley, celý
rozvztekaný, nařídil, abychom zamkli domovní dveře,
a ať se nikdo neopováží vpustit je na noc dovnitř. Všichni
šli spát, jen já ne, nedalo mi to. Otevřela jsem okno,
a přestože pršelo, vyklonila jsem se ven, abych lépe slyšela.
Byla jsem rozhodnuta pustit je dovnitř, jestli přijdou - zákaz
nezákaz. Za nějakou chvíli jsem zaslechla
na cestě kroky a hned nato se u vrátek zakmitlo světýlko
z lucerny. Přehodila jsem si rychle přes hlavu šálu a pádila
dolů, aby nebouchali na dveře a nevzbudili pana
Earnshawa. Stál tam jen Heathcliff - poděsilo mě, že je
sám.
"
Kde je slečna Kateřina?" vyhrkla jsem. "Snad se jí
něco nestalo?" "V Drozdově," povídá, "já bych tam byl
taky, ale oni neměli tu slušnost, aby mě pozvali." "No
počkej, ty dostaneš!" povídám zasejá. "Ty nedáš pokoj,
dokud tě nadobro nevyženou, viď? A kde jste se, prosím tě,
vzali až v Drozdově?" "Všechno vám povím, Nelly,
ale napřed si musím sundat ty mokré hadry." Připomněla
jsem mu, abyjen pamatoval, že nesmíme probudit hospodáře.
Zatímco se převlékal ajá čekala, abych mohla zhasnout svíčku,
začal vypravovat. "Z té prádelny jsme
s Katkou utekli - chtěli jsme se proběhnout po svém.
A když jsme zahlédli světlo z Drozdova, řekli jsme si, že
se tam skočíme podívat, jestli Lintonovic děti taky musí
mrznout v neděli večer někde po koutech a rodiče si zatím
hoví u ohně, div se neupečou, a hodují, zpívají ajsou samý
smích - co myslíte, Nelly?Myslíte, že taky musejí číst
jenom samá kázání a že jim sluha pořád vtlouká náboženství do
hlavy a za trest jim dává naučit se z bible celé
sloupce jmen nazpaměť, když něco nevědí?" "To asi ne,"
řeklajsem mu na to. "Tojsoujistě hodné děti a nikdo je
nemusí takhle trestat. Vy si to děláte sami, když pořád
/53/
zlobíte." "No, no, Nelly, s tímhle na mne nechoďte ! Vy
víte moc dobře, jak to je," usadil mě. "Dali jsme si běh.
odtud z Hůrky až k parku, bez zastávky - Katka to
úplně projela, protože neměla boty. Musíte se, Nelly;
zítra po nich podívat do močálu. Podlezli jsme mezerou
v živém plotu, nahmatali jsme cestičku k domu a zaujali,
jsme stanoviště na květinovém záhonku pod oknem obývacího
pokoje. Svítilo se tam a okenice byly otevřené
a záclony zatažené jen napůl. Stoupli jsme si na podezdívku a
přitiskli se k římse a tak jsme oba viděli dovnitř :
"jé, to vám byla krása! Nádherný salón, na podlaze červený
koberec, křesla a stolky taky potažené červeně, strop;"
celý bílý, zlatě orámovaný, a uprostřed na stříbrných
řetězích takový obláček z křišťálových vloček a v něm
se třepotaly plaménky svíčiček. A rodiče Lintonovi tam,
nebyli, Edgar se sestrou měli ten pokoj celý pro sebe ! Ti,
by měli být šťastní, co? My bychom si tam připadali jako
v nebi. No, a víte, co tam ty vaše hodné dětičky dělaly?
Isabela - té je asi jedenáct, o rok míň než Katce - se
válela v koutě na zemi a vřískala, jako když jí na nože
bere, a Edgar stál u krbu a fňukal. A na stole mezi nimi,
seděl pudlík, třepal packou a ňafal - oni vám ho předtím ;
div nepřetrhli, jak se o něho tahali! To jsme se dověděli ,
z toho, že to jeden druhému vyčítal. Vidíte je, pitomce!
Takhle se oni baví. Napřed se porvou o hromádku ,
chlupů a pak se dají do breku, a nikdo jí nechce. Byli
nám k smíchu. A jak jsme těmi ubožáky zhýčkanými pohrdali !
Dovedete si představit, že by Kateřina něco ,
chtěla ajájí to nepřál a chtěl to mít sám? Nebo když jsme
spolu, že bychom trávili čas každý v jiném koutě a ještě ,
k tomu ječeli, bulili a váleli se po zemi? Nakládají tu
se mnou jako se psem, ale za nic na světě bych neměnil
s Edgarem Lintonem na Drozdově - ani kdybych za to
směl shodit Josefa z toho nejvyššího štítu na střeše nebo
natřít celé průčelí Hindleyho krví !"
"Pst, pst !" okřikla jsem ho. "Ale ještě jsi mi nepověděl,
proč tam Kateřina zůstala."
"No, my jsme se smáli nahlas. A ti Lintoni nás slyšeli
/54/
a hnali se oba ke dveřím. Chvilku byli tiše a pak se dali
do křiku - , Mami, mami ! Tati ! Mamí, pojd sem ! Tati,
tatí!` Tak nějak vám vřeštěli. My začali vyluzovat putně
/55/
mračí? Nebylo by radno čekat, až své zločinné sklony dokáže
také činem - má ,je neomylně vepsané na tváři
v zájmu veřejného blaha by ho měli pověsit už teď!` Přitáhl mě
ke světlu a paní Lintonová si nasadila brejle na
nos a s hrůzou si rukama zakryla tvář. "Ty jejich děti ,se
taky zbaběle přišouraly a Isabela zakňourala - ,Fuj, to je,
divous ! Zavři ho do sklepa, tati ! Edgare, víš, jak mi ta
cikánka chtěla hádat z ruky a pak mi ukradla ochočeného
bažanta? Že měla s sebou zrovna takového kluka?`
Co si mě tak prohlíželi, Katka přišla k sobě. Když
tohle slyšela, dala se do smíchu a Edgar Linton na ní zůstal
koukat, až se mu konečně rozbřesklo v hlavě, že jí zná.
"Víte, oni nás někdy vídají v kostele,jinak bychom se ani
neznali. "To je slečna Éarnshawová ! pošeptal matce do
ucha. "Podívej se,jak jí Rek pokousal, krvácí jí noha.`
"Slečna Earnshawová? Co tě napadá!` prohlásila panička.
"Slečna Earnshawová by přece nechodila slídit
lidem po zahradách - s cikánem ! Ale máš pravdu vždyť, to dítě
je ve smutku ! Na mou duši ! Snad jí ten
pes nezmrzačil?`
"To je trestuhodná nedbalost od jejího bratra,` rozčiloval se
pan Linton a obrátil se ode mne ke Kateřině,
"Však si Shielders na něho stěžoval (Shielders byl ten,
kaplan, pane Lockwoode), že jí nechá vyrůstat jako,
neznaboha. Ale co ten kluk? Kde se tu s ní vzal? Počkat!Že to
bude ten pochybný chráněnec nebožtíka souseda;
ten nalezenec z přístavu ! Vždyť, taky vypadá jako malý
Španěl nebo Američan nebo podobný pronárod.`
"Ano, uličník je to,` prohlásila stará paní, "ve slušné
rodině nemůže obstát. Všiml sis, jak sprostě mluví? je to,
Skandál, že to naše děti musely slyšet.`
Já hned spustil nanovo - ne, nezlobte se, Nelly ! "
a tak honem nařídili Robertovi, aby mě odvedl. Bez
Katky jsem se nechtěl hnout, ale lokaj mě odvedl do ,
zahrady, strčil mi do ruky lucernu, povídal, abych se
spolehl, že se pan Earnshaw dozví,jakjsem se tu zachoval,
a abych prý pádil rovnou domů. Pak za mnou přirazil dveře.
Záclony byly naštěstí pořádještě povytažené - a tak
/56/
"sem znovu číhal, co bude. Kdyby Kateřina chtěla domů
a oni ji nechtěli pustit, chystal jsem se jim ty tabule
rozmlátit na cimpr campr. Ale ona si tam klidně seděla na
pohovce. Paní Lintonová jí sundala ten šedivý plášť, co
jsme si vypůjčili od dojičky, kroutila nad ní hlavou a nejspíš
jí domlouvala. To víte, Katka je slečna, s tou zacházeli jinak
než se mnou. Služka přinesla umyvadlo s teplou
vodou a umyla jí nohy. Pan Lintonjí připravil horké víno,
Isabelají podala plnou mísu dortů a Edgar, ten stál o kus
dál a jen na ní čuměl. Pak jí vysušili vlasy a učesali jí že
má krásné vlasy, co? - obulijí veliké trepky a posadili
ji do lenošky u krbu. Tak jsem tedy šel, když jí tam bylo
tak veselo. Krmila pudlíka i Reka - tomu vždycky stiskla
čumák, když žral. Lintonovi na ní mohli oči nechat víte, že je
mají takové bledé, modré, jako voda, ale teď
se vám v nich rozkřísla aspoň jiskra - to když se jim tam
zrcadlila ta její kouzelná tvářička. Ti panáci na ní civěli
s otevřenou pusou. Však ona taky stojí nebetyčně nad
nimi, viďte, Nelly? A vůbec nade všemi lidmi na světě."
"No, nemysli si, že tentokrát z toho vyvázneš jenom
s výpraskem," řekla jsem, upravila mu přikrývku a zhasla
svíčku. "Ty si nechceš dát říct, Heathcliffe. Uvidíš, že
pan Hindley to jen tak nenechá, vzpomeň si na má
slova!" Bohužel na moje slova došlo. To neblahé dobrodružství
Earnshawa rozlítilo. Ještě ke všemu si k nám
druhý den zašel pan Linton a promluvil mladému pánovi
do duše - ,jak to vede rodinu. A Hindleyho to tak dojalo,
že konečně zakročil. Nedal Heathcliffa zpráskat, ale
oznámil mu, že půjde okamžitě z domu, promluví-li ode
dneška se slečnou Kateřinou jen slovíčko. Paní Earnshawová si
zase předsevzala, že bude na švagrovou náležitě
dohlížet, až se z Drozdova vrátí, a že na ní bude působit
lstí místo nátlakem. Nátlakem by s ní byla stejně nic
nesvedla.