Na větrné hůrce- Kapitola 7
KAPITOLA SEDMÁ
Katka zůstala na Drozdově pět neděl, až do váno
Kotník se jí zatím úplně zahojil a nezpůsoby skoro vytratily.
Mladá paní tam za ní často dojížděla a zahájila
přitom svůj plán nápravy. Snažila se povzbudit její sebe
úctu elegantním oblékáním a lichotkami, a Katka si dala
říct. A když se jednoho dne vrátila, nebyla to už nespoutaná,
prostovlasá divoška, nevrazila do domu jak
vítr a nevrhla se nám kolem krku, jako by nás chtěla roz
mačkat. Z pěkného černého poníka se snesla náramně ,
důstojná slečna v kloboučku s péry, který jí seděl na bohatém
účesu ze samých zlatohnědých prstýnků, a v dlouhé
jezdecké sukni, kterou musela oběma rukama přidržet,
když vplouvala majestátně do dveří.
Hindley jí pomoh ,
z poníka a zvolal se zalíbením: "No ne, Katko, z tebeje
hotová krasavice ! Ani bych tě byl nepoznal, taková dáma!"
Frantino, že se s ní Isabela Lintonová nemůže měřit?"
"K Isabele byla příroda skoupější," řekla jeho žena.
"Ale Katka, teď, musí dbát, aby zase nezdivočela. Elleno,
pomozte slečně Kateřině odložit ! počkej, Katinko,
ať si nepokazíš účes! - dovol, já ti ten klobouček odvážu."
Svlékla jsem jí tu sukni a pod ní se zaskvěly
nádhernékostkované hedvábné šaty; přitom vykoukly u kotníků.
i bílé spodní kalhoty a naleštěné botky. A když se přihnali
psi a bujně ji vítali, rozzářily se jí radostí oči, ale
úzkostlivě se jim přitom vyhýbala, jaký měla strach o tu
svou parádu. Mně dala opatrnou pusu - zadělávala jsem
právě na vánoční dort a byla jsem celá od mouky, takže
nebylo radno mě objímat - a pak se začala roz/58/
hlížet, kde je Heathcliff. Earnshawovi čekali s napětím na
to shledání. Chtěli posoudit, jak dalece asi mohou doufat, že
se jim podaří to kamarádství rozloučit.
Heathcliff se dlouho neukazoval. Co byla Kateřina pryč,
pustl a zanedbával svůj zevnějšek daleko víc než předtím.
Nikdo kromě mne mu neprokázal ani tu službu, aby nad
ním ohrnul nos, že je takový špindíra, a jen já ho napomínala,
aby se aspoň jednou za týden umyl. V jeho věku si
děti obyčejně na vodu a mýdlo moc nepotrpí. a tak se mu
obličej a ruce černaly až hanba. Vlasy si samozřejmě nečesal a
šaty - jak mohly vypadat, když je tři měsíce ani nesvlékl a
pracoval v samém prachu a blátě ! No, a teď
vidí vcházet do domu takovou našlechtěnou slečinku,
která se nese jako dáma, když očekával stejného divocha,
jako byl sám. Tak zkrátka zalezl do kouta za lavici.
"Heathcliff tu není?" ptala se Katka a stahovala si rukavičky.
Jaké teď měla bílé ručky, když tak dlouho nic nedělala a
nevytáhla z domu paty !
"Jen vylez, Heathcliffe," volal pan Hindley. Dělalo mu
dobře, žeje Heathcliff v úzkých, a taky se mu hodilo, že ho
může Katce předvést v tak ostudně zpustlé podobě. "Pojď,
pojď, služebnictvo smí také slečnu Kateřinu přivítat."
Katka už kamaráda v jeho úkrytu zahlédla a rozběhla
se k němu s otevřenou náručí. V okamžení mu zlíbala
celý obličej, pak se zarazila, ucouvla a vyprskla smíchem.
"Co se tak mračíš, ty mouřeníne? Na tebe je pohled !
Vždyť jsi směšný, když se tak škaredíš. To víš, já jsem teď
měla na očích pořád jen Edgara a Isabelu. - No tak,
Heathcliffe, snad jsi na mne nezapomněl?"
Skoro to tak vypadalo. Heathcliff tu stál jako z kamene - teď
se teprv zaškaredil, hanbou a z uražené
pýchy.
"Podej slečně ruku, Heathcliffe !" řekl pan Earnshaw
blahosklonně. "No tak, když ti to výslovně dovoluji !"
Konečně se Heathcliffovi rozvázaljazyk. "Ne," povídá.
"Když jsem lidem pro smích, nemám tu co dělat."
A chtěl zase zmizet, ale slečna Katka ho chytila za
ruku:
/59/
"Já jsem to tak nemyslela, Heathcliffe. Co na tom
že jsem se zasmála? Proto mi nechceš ani ruku podat
Proč se vztekáš? Vypadáš směšně, no. Ale to se dá přece
spravit ! Jdi se umýt a učeš se ! Vždyť jsi špinavý až hrůza!
Zahleděla se starostlivě na jeho umouněné prsty, které
držela v ruce, a pak na své šaty. Znepokojila se, když ,
viděla tu špínu, s jakou přišla do styku.
Heathcliff si toho pohledu všiml a vyškubl se jí. "Tak
na mne nesahej ! Ať jsem špinavý! Mně se to líbí, abys ,
věděla ! Já chci být špinavý, a zrovna !" A vyrazil z pokoje,
jako střelený, za všeobecného smíchu. Jen Kateřina zůstala
zaražená, protože pořád nemohla pochopit, proč se
tolik rozčílil, když dohromady nic neřekla.
Obsloužila jsem slečnu Katku ve své nové hodnosti
jako její komorná, dala jsem vánoční pečivo do trouby
rozdělala jsem v jizbě i v kuchyni pořádný oheň, aby to,`
tam vypadalo útulně a slavnostně, a pak jsem seděla sama
v kuchyni a zpívala si vánoční koledy . Josef sice tvrdil,
že si vybírám jen samé veselé nápěvy, které podezřele,
zavánějí světskými písničkami, ale na to jsem se neohlížela.
Josef zalezl do své komůrky a tam se modlil,
Earnshawovi byli se slečnou v jizbě a bavili ji výstavou
všelijakých drobností, které jí nakoupili jako dárečky
pro Lintonovy děti, aby jim mohla oplatit jejich pozornost.
Lintonovi byli pozváni nazítří na návštěvu. Slíbili
přijít, ale s jednou podmínkou - paní Lintonová snažně
žádala, aby její dítka byla laskavě ušetřena styku s tím
hubatým klackem".
"
Byla jsem tedy v kuchyni sama. Těšilo mě, jak to tam
v teple krásně voní kořením, jak se pánve na stěnách
třpytí, jak hezky jsem naleštila a ověnčila jmelím hodiny
a nachystala na podnos stříbrné korbele na horké kořeněné
pivo. A ze všeho nejvíc jsem si zakládala na vzorně
vydrhnuté a umetené podlaze - to byla vždycky moje
největší chlouba, aby zářila čistotou jako padlý sníh.
A jak jsem si to všechno uznale prohlížela, vzpomněla
jsem si najednou na starého pana Earnshawa, jak o vánocích
vždycky přišel do kuchyně, když bylo takhle uklizeno,
/60/
jak mě pochválil, že jsem čiperná holčice, a vtiskl mi pokaždé
do ruky šilink jako dárek k vánocům. No a tohle
mi zas připomnělo, jak měl rád Heathcliffa a jak se trápil
obavami, aby jednou, až tady nebude, chlapce neodstrkovali. A
hned mi samozřejmě vytanulo,jak tu s tím chudákem teď
nakládají, a už mi najednou nebylo do zpěvu, ale
do pláče. A pak mě zas napadlo, že pláčem nic nespravím,
že bych se raději měla pokusit trochu mu ten těžký život
ulehčit. Vyšla jsem tedy na dvůr, abych se po něm podívala.
Nebyl daleko, našla jsem ho ve stáji. Hřebelcoval
lesklou srst toho nového poníka a krmil ostatní koně,
takjakojindy.
Pospěš si, Heathcliffe !" řekla jsem mu. "V kuchyni
"
je příjemně, Josef je nahoře. Pospěš si, ať tě mohu dát
trochu do pořádku, než přijde slečna Katka ! Můžete si
tam po večeři sednout ke krbu, nikdo tam nebude, celý
večer budete mít pro sebe."
Heathcliff si hleděl práce a ani se neohlédl.
No tak pojď už!" mluvila jsem do něho. "Mám
"
tam pro vás pro každého celý dortík, aspoň něco, pojď,
na obléknutí potřebuješ dobrou půlhodinku."
Čekala jsem pět minut, a když jsem se nedočkala
odpovědi, vrátila jsem se do kuchyně. Kateřina večeřela
s bratrem a švagrovou a já s Josefem. Byla to neutěšená
večeře, kořeněná z jedné strany samými výtkami a z druhé
šťavnatou uštěpačností. Dort i sýr přichystaný pro
Heathcliffa zůstal na stole celou noc skřítkům na pospas.
Jako naschvál měl až do devíti hodin pořád co dělat
a pak šel rovnou spát, beze slova, jako bubák. Katka
byla dlouho vzhůru, dělala veliké přípravy na zítřek,
aby důstojně přivítala nové kamarády - na toho starého
si také vzpomněla, odskočila kvůli němu do kuchyně.
Když ho tam nenašla, zeptala se jen, co to s ním je,
a hned zase odběhla. Druhý den Heathcliff brzy vstal,
a protože byl svátek, šel trucovat do vřesovišť. Vrátil se,
až když všichni odešli do kostela. Půst a rozjímání ho
patrně přivedly na lepší myšlenky. Chvíli okolkoval,
a když přemohl rozpaky, vyhrkl na mne :
/61/
"Nelly, dejte mě trochu do pořádku ! Já už se polepším !"
"Vždyť je taky na čase, Heathcliffe`,` povídám mu.
"Víš, že to Kateřinu bolí, jak ses k ní zachoval? Ta
lituje, že se vrátila! To vypadá docela,jako bysjí záviděl
že si jí teď všichni víc hledí."
Že by měl Kateřině něco závidět, to Heathclif nechápal ,
ale zato pro výtku, že jí způsobil bolest, měl živé porozu
mění.
"Ona vám řekla, že jí to bolí?" ptal se a tvářil se náramně
vážně.
"Vždyť se dala do pláče, když slyšela, že jsi dnes zase
odešel."
"Hm, já plakal včera. A měljsem taky proč!"
"Já vím. Jako bys měl proč jít spát s prázdným žaludkem
a srdcem plným pýchy. Pýcha předchází pád. Že ti není
hanba, být takhle nedůtklivý ! To ti ale povídám, ať jí
hezky odprosíš, až přijde ! Jdi k ní, dej jí pěknou pusu
a řekni - ale to ty už budeš vědět, cojí máš říct. Jenom se,
prosím tě, chovej přirozeně a nekoukej na ní, jako kdyby,
to byl najednou někdo jiný, když má lepší šaty. Já teď
musím dodělávat oběd, ale to víš, že si najdu chvilku a dám
tě do parády ! Edgar Linton bude vedle tebe vypadat jako
titěra - mezi námi. Ty jsi přece mladší než on a přitom
určitě větší a v ramenou dvakrát tak široký, uvidíš
Přepral bys ho jako nic. No řekni !"
Heathcliffovi se obličej na chvilku rozjasnil, ale pak,
se mu zachmuřil znova. Povzdechl si.
"Coje to platné, Nelly! Kdybych ho třeba dvacetkrát
přepral, pořád bude hezčí než já. Proč já nejsem tak
světlovlasý a růžový a proč nemám takové elegantní šaty
a způsoby a proč nikdy nebudu tak bohatý? To bych
všecko chtěl."
"A to by ses chtěl taky pořád držet maminky za ruku
a třást se, aby ti nenabili kluci z vesnice, a schovávat se
celý den doma, když zaprší? Alejdi, Heathcliffe, nebudeš
přece zahazovat flintu do žita! Pojď sem k zrcadlu, já ti
povím, proč to všechnoje. Vidíš ty dvě rýhy mezi očima?
/62/
Podívej se na obočí ! Je krásně husté, ale místo vyklenutých
obloučků tam vidíš propadlou čáru. A co ta dvě zlá běsovská
světýlka? Proč ta černá kukadla mhouříš,jako bys číhal
na samé nepřátele, proč se bojíš rozevřít je a podívat se
směle na svět? Načpak chceš mít všechno, co má Edgar?
Stačí, když vyhladíš z čela ty nevraživé vrásky - a oči
pořádně otevři a dívej se zpříma - ať tam místo zlých
světýlek, místo podezřívání a pochybování záříjen nevinnost a
důvěra - nesmíš v nikom vidět nepřítele, dokud nemáš jistotu !
Vždyť ty se pomalu tváříš jako to zavilé
psisko, které už nic lepšího na světě nečeká než kopance
a nenávidí za to všechny lidi, nejenom člověka, který ho
zkopal."
"Tak vidíte, že bych musel být Edgarem, abych měl
modré nevinné oči a hladké čelo," řekl mi na to Heathcliff.
"Cožpak o to, já bych chtěl - ale chtít nestačí !"
"Stačí dobré srdce, chlapče, a budeš krásný, kdybys
měl tvář třeba jako uhel černou," pokračovala jsem.
"Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než
kdybys byl od přírody nehezký. A teď se na sebe podívej,jak
ti to sluší, když jsi umytý a učesaný a když se nemračíš.
No, není z tebe fešák? Tak vidíš, že jsem měla pravdu!
Teď vypadáš skoro jako přestrojený princ. A vůbec kdoví - co
jestli byl tvůj táta čínský císař a matka nějaká
indická královna? Ti by si mohli, kdyby chtěli, koupit
každý den takovou Větrnou hůrku i s Drozdovem. A zlotřilí
námořníci tě v dětství unesli a zavezli do Anglie. Já na
tvém místě, člověče, bych si usmyslila, že nepocházím
z lecjakého rodu. A jak důstojně a mužně bych pak nesla
ústrky takového ubohého zemánka, když bych si připomněla, kdo
vlastně jsem."
Takhle jsem do něho mluvila a Heathcliffovi se přitom
obličej vyjasňoval, až bylo milo se na něho podívat. Ale
vtom se zvenčí ozvalo hrčení kol, nejprve na cestě a pak
na dvoře, a bylo po besedě. Heathcliff se rozběhl k oknu
a já ke dveřím. Z kočáru právě slézaly obě Lintonovy
děti, zabalené až po uši do plášťů a kožešin, a Earnshawovi
seskakovali s koní - v zimě obyčejně do kostelajez/63/
dívali. Kateřina vzala děti za ruce, zavedla je do jizby
a posadila ke krbu a tam jim brzy bledé tváře zrůžověly.
Odskočilajsem do kuchyně pro svého chráněnce, aby
šel honem ukázat, že dovede být taky roztomilý, a on bezevšeho
poslechl. Jenomže co čert nechtěl ! Když otvíral
dveře do obývacího pokoje, Hindleyje zrovna otvíral také,
ale z druhé strany, a tak se srazili. Hospodáře asi dopálilo ,
že je Heathcliff jako ze škatulky a přívětivě se usmíval
anebo mu snad obzvlášť záleželo na tom, aby vyhověl
žádosti paní Lintonové - zkrátka chlapce surově odstrčil .
a nařídil vztekle Josefovi, aby si vzal toho kluka na starost
,
a nepouštěl ho do pokoje. Ať prý ho zavře přes oběd do své
podkrovní komůrky . v kuchyni že zůstat nemůže, že tam