Na větrné hůrce- Kapitola 14

 KAPITOLA ČTRNÁCTÁ.

Jen jsem si to psaní přeříkala, letěla jsem k pánovi a hlásila

mu, žejeho sestra přijela na Větrnou hůrku a poslala mi

dopis vyjadřující zármutek nad stavem paní Lintonové,

vroucí přání vidět bratra a také žádost, aby jí po mně zaslal

co nejdřív nějaký náznak svého odpuštění.

Odpuštění?" podivil se Linton. "Nemám jí co od"

pouštět, Elleno. Můžete odpoledne zajít na Větrnou hůrku,

chcete-li, a vyřiďte sestře, že se nehněvám, ale rmoutím,

žejsem

jí ztratil . zvláště když vím, že šťastna nebude. Je

ovšem vyloučeno, abych šel za ní - rozešlijsme se navždy.

Jestliže mi chce skutečně prokázat nějakou laskavost, ať

přemluví svého ničemného manžela, aby se vystěhoval

z Anglie."

"A nenapíšete jí ani kratičký vzkaz?" prosila jsem ho

úpěnlivě.

"Ne," odpověděl, "to je zbytečné. Moje styky s Heathcliffovou

rodinou i jeho s mou se omezí na nejmenší míru.

Prostě nebudou."

Chladnost pana Edgara mě velmi sklíčila a celou cestu

z Drozdova jsem si lámala hlavu, jak trochu zaobalím

jeho slova, ažje budu opakovat, ajak šetrně vysvětlímjeho

neochotu napsat Isabele aspoň pár řádek pro útěchu.

Isabela mě jistě čekala už od rána. Když jsem přicházela

chodníčkem v zahradě, spatřila jsem jí vyhlížet za oknem

a zamávala jsem na ní, ale ona ucouvla, jako by se bála,

že jí někdo přistihne. Vešla jsem bez zaklepání. Ještě jsem

neviděla něco tak trapně zpustlého, jako byl pohled na

jizbu kdysi tak útulnou. To kdybych já byla na místě mladé

/153/

paní, byla bych aspoň zametla u krbu a otřela stoly. Ale ona

už taky podlehla nakažlivé zanedbanosti, která vládla

kolem ní. Tvářičky měla pobledlé a povadlé, vlasy nezkadeřené

- několik pramenů jí splihle viselo, ostatní

měla nedbale stočené kolem hlavy. Šaty vypadaly, jako by

v nich byla spala. Hindley tam nebyl. U stolu seděl pan

Heathcliff a probíral se nějakými papíry ze své tobolky, ale

když jsem vešla, vstal, docela vlídně se zeptal, jak se mi

vede, a nabídl mi židli. On ze všeho jediný tam vypadal

slušně - řekla bych, že se změnil k nepoznání. Jako by

si byli po tom všem vyměnili svá postavení - on by byl na

každého cizího působil dojmem rozeného pána, kdežto jeho

manželka vypadalajako obyčejná coura. Radostně mě přivítala a

natahovala ruku po vytouženém dopise. Zavrtěla

jsem hlavou. Nechtěla tomu rozumět, ale přistoupila se

mnou k truhle, kam jsem si šla odložit klobouk, a šeptem mi

domlouvala, abych jí bez průtahů předala, co jsem jí přinesla.

Heathcliff tušil smysl jejího počínání a řekl :

"Jestli něco Isabele nesete - patrně ano, viďte?  "klidně jí

to dejte ! Nemusíte s tím dělat tajnosti, my mezi

sebou tajnosti nemáme."

"Jenže já nic nenesu," odpověděla jsem . raději jsem

vyklopila pravdu hned. "Pán vzkazuje sestře, aby teď od

něho nečekala dopis ani návštěvu. Dává vás, milostpaní,

pěkně pozdravovat, přeje vám všeho štěstí a odpouští vám, "

v čem jste ho zarmoutila, ale domnívá se, že tím by měly

přestat všechny další styky mezi jeho rodinou a zdejší,

protože by to k ničemu dobrému nevedlo."

Paní Heathcliffové se trochu zachvěl ret; šla si sednout

znovu k oknu. Její manžel si stoupl před krbem vedle mne

a počal se vyptávat na Kateřinu. Pověděla jsem mu o jejím

stavu, kolik jsem uznala za vhodné, ale on ze mne

podrobným výslechem vymámil skoro všechno,jak k tomu

onemocnění došlo. Po zásluze jsem na Kateřinu zahubovala, že

si to všechno zavinila sama, a nakonec jsem vyslovila naději,

že se pan Heathcliff zachová po příkladu

pana Lintona a nadobro se přestane vměšovat do jeho rodinných

věcí.

/154/

Paní Lintonové je už trochu líp," řekla jsem mu, "ale

"

už nikdy nebude tak zdráva, jak bývala. Sotva vyvázla

životem, a jestli jí máte jen trošku rád, nechoďte jí

víckrát do cesty! Měl byste se vůbec z Anglie vystěhovat!

A abyste toho nějak neželel, řeknu vám, že dnešní Kateřina

Lintonová se už vůbec nepodobá vaší bývalé přítelkyni Kateřině

Earnshawové - asi tak jako já se nepodobám vaší mladé paní.

Vzhledem se náramně změnila

a ještě víc povahou. A kdo k ní teď zůstal trvale připoután,

udrží si náklonnost k ní, jen když si bude připomínat, jaká

byla dřív . a když bude mít dost útrpnosti

a smyslu pro povinnost."

"To je docela možné," poznamenal Heathcliff s nuceným klidem.

"Docela možné, že vašeho pána k ní poutá

jen útrpnost a smysl pro povinnost. A vy si představujete,

žejá nechám Kateřinu na pospasjeho útrpnosti a smyslu pro

povinnost? A chcete srovnávatjeho cit ke Kateřině s mým?

Než vás pustím odtud, musím od vás dostat slib, že mi s ní

zprostředkujete schůzku. Mluvit s ní budu - s vaším souhlasem

nebo bez něho. Tak co?"

Nesmí to být, pane Heathcliffe," prohlásila jsem. "A nebude -

s mou pomocí nikdy ! Ještě jedna taková srážka

mezi vámi a pánem by jí úplně zabila."

Tomu se dá s vaší pomocí zabránit," vedl svou, "ale

"

kdyby k tomu přece jen mělo dojít - kdyby jí měl sebemíň

ztrpčovat život -, na mou věru, pak bych neváhal

jít do krajnosti ! Škoda, že mi upřímně nepovíte, zdali by

Kateřina nad jeho ztrátou skutečně truchlila . jedině

 tahle obava mě ještě zdržuje. Tady vidíte rozdíl mezi

jeho city a mými! kdyby on byl na mém místě a já na jeho,

ruku bych na něho nevztáhl - třebaže ho tak nenávidím,

že mi život zhořkl jako žluč. Vy tomu nevěříte, co? Já

bych jí nezbraňoval přátelit se s ním, dokud by o jeho

přátelství stála. V tu chvíli, kdy by se ho nabažila, vyrval

bych mu srdce z těla a vysál krev! Ale do té chvíle .

a jestli mi nevěříte, pak mě neznáte - do té chvíle bych

radši umíral v ustavičných mukách, než abych mu zkřivil

jediný vlas !"

/155/

"A přece byste se neostýchal zničit všechny naděje na

její uzdravení," přerušila jsem ho, jen abyste se k ní

znovu vetřel a pletl jí hlavu ! Ona už na vás šťastně

zapomněla, a vy jí chcete uvrhnout do nových zmatků

a nesvárů."

"Myslíte, že na mne šťastně zapomněla?" řekl. "Nezapomněla,

Nelly, však vy to dobře víte ! Vy víte tak jako

já, že za každou myšlenku na Lintona jich připadá tisíc

na mne. Jen v nejbídnějších chvílích životajsem o tom

zapochyboval. Ještě když jsem se loni vracel do těchhle míst,

strašilo mi to v hlavě, ale teď bych to musel slyšet z jejích

vlastních úst, abych té hrozné pochybnosti znovu podlehl.

A pak by Linton nic neznamenal, ani Hindley, ani všechny

moje někdejší sny. Celý můj další život by se vešel do dvou

slov " smrt a peklo ! Kdybych jí ztratil, je mi život peklem.

A přecejsem býval tak bláhový a nějakou dobujsem si namlouval,

že láska Edgara Lintona jí je dražší než moje.

I kdyby ji to vyžle milovalo celou bytostí, za osmdesát let

by nemohlo procítit tolik ,jako já za den. A Kateřina má

srdce tak hluboké jako já . spíše se dobře vejde do koňského

žlabu, než by stačil on pro sebe zabrat všechnu její

schopnost lásky. Nesmysl ! Má ho ráda o něco víc než svého ,

psa nebo koně. Kde by se v něm vzalo to, co Kateřina

miluje ve mně? Ona ho nemůže milovat, když v něm nic

není !"

"Kateřina a Edgar se milují, jak jen se dva lidé mohou

milovat," vykřikla Isabela, jako by náhle oživla. "Nikdo

ať si nedovoluje o nich takhle mluvit! Nečekej, že budeš

bratra urážet, a já se neozvu !"

"Tebe tvůj bratr taky úžasně miluje, viď?" prohodil

Heathcliff pohrdlivě. "S náramně lehkým srdcem tě nechal

protloukat se světem, jak umíš !"

"On nemá tušení, co musím trpět," odpověděla. "To

jsem mu neprozradila."

"Tak něcojsi mu přece prozradila ! Psalajsi mu !"

"Jenom oznámení sňatku - tos viděl."

"A pak už nic?"

Nic."

"

/156/

Mladá paní se opravdu žalostně změnila," podotkla

"

jsem. "Je vidět, že v tomhle manželství někdo neoplývá

citem. Hádala bych kdo, ale radši to neřeknu."

"Já bych hádal, že ona," řekl Heathcliff. "Zvrhla se "

vyklubala se z ní coura. Úžasně brzy jí přešla touha se mi

zalíbit. Věřte tomu nebo ne, už ráno po svatbě se rozbrečela,

že chce domů. Ale to nic, tady líp zdomácní, když

na sebe nebude moc držet, a na to už dohlédnu, aby mi

nelajdala venku a nedělala ostudu."

"Ale pane Heathcliffe," domlouvalajsem mu, "považte,

že vaše choť je zvyklá, aby o ní pečovali a obsluhovali jí .

byla přece vychována jako jediná dcera, které, každý

dělal, cojí na očích viděl. Musítejí zjednat služebnou, aby

jí udržovala věci v pořádku, a musíte se k ní pěkně chovat.

O panu Edgarovi si říkejte, co chcete, ale ojeho sestře nelze

pochybovat, že má vřelé srdce, jinak by nebyla opustila

pohodlí a blahobyt a přátele z domova a nezahrabala se

s vámi v takové divočině."

Opustila domov ze zaslepenosti," odpověděl. "Vy"

kreslila si ě jako reka z románu a čekala od mého rytířského

zbožňování, že s ní budu mít bezmeznou trpělivost. Skoro se na

ní nemohu dívat jako na tvora se

zdravym rozumem, protože si tak zarputile vytvářela

fantastickou představu o mé povaze a jednala podle

nesprávných dojmů, na kterých lpěla. Ale tuším, že mě

konečně začíná poznávat. Už na mne přestala špulit

pusu, už jí přešly ty hloupoučké úsměvy, které mě dřív tak

dopalovaly, i ta pošetilá neschopnost brát mě vážně, když

jí říkám po lopatě, co si o ní myslím ajakje zaslepená, že

mě ještě nepoznala. Dalo jí to práci, pochopit, že ,ji

nemiluju. Neuvěřitelná bystrost! Už jsem málem přestával

věřit, žejí to dokážu vtlouct do hlavy. Ale pořád ještě jí to

nepřešlo do krve , vždyť mi dnes ráno začala vykládat jako

převratný objev, že se mi konečně podařilo vzbudit u ní

nenávist. To tedy byla herkulovská práce, věřte mi !

To bych si oddechl, kdyby se mi skutečně povedla. Jen

abych ti mohl věřit, Isabelo ! Je to zaručené, že mě

nenávidíš? Když tě nechám půl dne samotnou, nepřilezeš za mnou

/157/

s nářky a mazlením? Víte, Elleno, ona by chtěla, abych si

před vámi hrál na zamilovaného - představte si tu ránu

pro její ješitnost, že pravda vyšla najevo! Ale jen ať se to

ví,

že všechno zamilování bylo najejí straně,já jsem jí nikdy

nic nenamlouval. Nemůže mi vyčíst, že bych jí byl klamal

sebemenší vlídností. Jen jsme vyšli z Drozdova, první, co u mě

viděla udělat, bylo, že jsem oběsil jejího pejsánka. A když

za něj prosila, první, co ode mne slyšela, bylo, že bych

nejradši oběsil každého z jejího okruhu lidí, kromě jediné

výjimky - nejspíš tu výjimku vztahovala na sebe. Ale

žádná surovost jí nemohla odpudit . má k ní asi vrozený

obdiv, jen když se její vzácné osůbce nic nestane. No

řekněte, může být propastnější hloupost , už docela na

pomezí duševní poruchy , než když si taková žalostná,

otrocká, nicotná čubička vezme do hlavy, že bych jí já

mohl milovat? Nelly, vyřiďte pánovi, že jsem jakživ nepoznal

něco tak ubožáckého, jako je ona! Samotným

Lintonům dělá ostudu ! Někdy si na ní už nic nového nedokážu

vymyslet a musím přestat zkoušet, co všechno snese,

aby nakonec přecejen hanebně přilezla po kolenou. Ovšem

taky mu povězte, aby se jeho bratrské a soudcovské srdce

neplašilo . já se přísně držím v mezích zákona! Dávám

si dobrý pozor, abychjí nedal nejmenší záminku k žádosti

o rozvod. Vždyť ona by se ani neprosila, aby nás někdo

rozdvojoval ! Kdyby ovšem chtělajít,jájí nebráním . nechuť

k její přítomnosti mi docela vyváží všechen požitek, který

mám, když jí trápím."

"Pane Heathcliffe," povídám mu, "vy mluvíte nepříčetně. Vaše

paní určitě musí myslet, že jste šílenec, a jenom

proto vás ještě snáší. Ale když jste jí teď řekl, že může jít,

bezpochyby použije vašeho dovolení. Jistěže vás tak

neočaroval, paní Heathcliffová, abyste u něho zůstávala

z vlastní vůle!"

"Nedejte si nic namluvit, Elleno!`` řekla Isabela a v očích

jí hněvivě blýsklo . při jejím výrazu se nedalo pochybovat,

že se manželovi dokonale podařilo vzbudit u ní odpor.

"Nedávejte víru jedinému jeho slovu! Je to pekelný lhář!

Zrůda, ne člověk ! Neříká mi poprvé, že smím odejít. Zku/158/

sila jsem to jednou, ale víckrát to už neudělám. Slibte

mi jen, Elleno, že nebudete opakovat ani slůvko z jeho

ohavných řečí bratrovi nebo Kateřině! Ať se tváří, jak

chce, jeho cílem je doštvat Edgara k zoufalství . prý si

mne vzal úmyslně, aby ho dostal do své moci . ale nedostane !

dřív umřu! Já mám jen tu naději,jen tu prosbu,

aby jednou zapomněl na svou ďábelskou opatrnost a zabil

mne. Nejvyšší štěstí,jaké si dovedu představit,je umřít nebo

se dožít jeho smrti."