The host- Kapitola 33

 33.kapitola - Pochybovaná (Doubted)

Další žbluňknutí. Kylova váha mučila mé ruce.

"Wando? Wando!"

"Pomoc! Kyle! Podlaha! Pomoc!"

Měla jsem hlavu přitisknutou ke sloupu, obrácenou obličejem k východu. Jak vycházelo slunce, bylo světlo nad námi jasnější. Zadržela jsem dech. Bolely mě ruce.

"Wando" Kde jsi?"

Ian přiběhl s puškou v ruce, držel ji nízko a připravenou. Na jeho tváři byla stejná vzteklá maska, kterou jsem předtím viděla na tváři jeho bratra.

"Pozor!" křičela jsem na něho. "Podlaha se propadá! Už ho moc dlouho neudržím!"

Asi dvě vteřiny mu trvalo, než pochopil, že to, co se dělo, bylo tak odlišné od toho, co očekával – Kyle, snažící se mě zabít. To, co se tu opravdu dělo, před pár vteřinami.

Odhodil zbraň na podlahu a rychlým krokem vyrazil ke mně.

"Dolů – rozlož váhu!"

Klesl na všechny čtyři a pospíchal ke mně, oči mu v záři zapadajícího slunce hořely.

"Nepouštěj," varoval.

Zasténala jsem bolestí.

Na chvíli se zastavil, aby zhodnotil situaci, a pak vklouzl za mě a přitlačil mě blíž ke kameni. Jeho ruce byly delší než moje. Dokonce i když jsem mu překážela, dokázal je dostat i kolem svého bratra.

"Raz, dva, tři," vydechl.

Přitáhl Kyla ke kameni, o hodně bezpečněji, než jsem ho držela já. Ten pohyb mi přitiskl tvář na sloup. Tu zraněnou stranu – už se nemohla pochroumat o moc víc.

"Posunu ho na stranu. Zvládneš se vyvlíknout?"

"Pokusím se."

Ujistila jsem se, že Ian Kyla držel a uvolnila své ruce, cítila jsem, jak mě ramena bolí úlevou. Potom jsem se vykroutila ze svého místa mezi Ianem a kamenem. Odplazila jsem se kousek dál, připravená Iana zachytit, kdyby začal klouzat dolů.

Ian přetáhl svého nehybného bratra kolem jedné strany sloupu, táhl ho trhaně, kousek po kousku. Podlaha se zase o kousek propadla, ale sloup zůstal neporušený. Asi třicet centimetrů od sloupu se vytvořila další mělčina.

Ian se plazil zpátky, stejně jako já a táhl svého bratra za sebou krátkými, trhanými pohyby svalů a vůle. Během minuty jsme byly všichni tři u vchodu do tunelu, já a Ian jsme prudce oddychovali.

"Co se... sakra... stalo?"

"Naše váha... byla moc... velká. Podlaha se propadla."

"Cos dělala... u kraje? S Kylem?"

Sklonila jsem hlavu a soustředila se na dýchání.

No, řekni mu to.

Co se stane potom?

Víš, co se stane. Kyle porušil pravidla. Jeb ho zastřelí nebo ho vykopnou. Možná ho Ian nejdřív zmlátí. Byla by zábava se na to dívat.

Melanie to nemyslela vážně – alespoň já jsem si to nemyslela. Byla jenom pořád naštvaná, že jsem riskovala naše životy, abych zachránila toho, kdo nás chtěl zavraždit.

Přesně tak, řekla jsem jí. A kdyby Kyla kvůli mně vykopli... nebo ho zabili... Otřásla jsem se. No, nevidíš, jak by to nedávalo smysl? Je jedním z vás.

Máme tu život, Wando. Ohrožuješ ho.

Je to také můj život. A já... no, já jsem já.

Melanie s odporem zavrčela.

"Wando?" nedal se Ian.

"Nic," zamumlala jsem.

"Jsi mizerný lhář. Ty to víš, viď?"

Držela jsem hlavu skloněnou a dýchala.

"Co udělal?"

"Nic," lhala jsem. Neúspěšně.

Ian mi dal ruku pod bradu a zvedl mi hlavu. "Teče ti krev z nosu." Otočil mi hlavu na stranu. "A ve vlasech máš taky krev."

"Já – praštila jsem se do hlavy, když se podlaha zřítila."

"Z obou stran?"

Pokrčila jsem rameny.

Ian si mě dlouho prohlížel. Temnota v tunelu tlumila jas jeho očí.

"Měli bychom dostat Kyla k Doktorovi – dost se praštil do hlavy, když spadl."

"Proč ho chráníš? Pokusil se tě zabít." Bylo to konstatování faktu, ne otázka. Jeho výraz se pomalu změnil ze vzteku na zděšení. Myslel na to, co jsme dělali na té nestabilní ploše – viděla jsem mu to na očích. Když jsem neodpověděla, znovu promluvil, tentokrát šeptem. "Chtěl tě hodit do řeky..." Jeho tělem proběhl zvláštní záchvěv.

Ian měl jednu ruku kolem Kyla – zhroutil se tak a vypadalo to, že je moc unavený na to, aby se pohnul. Teď prudce odstrčil svého bezvědomého bratra pryč a znechuceně se od něho odsunul. Posunul se ke mně a objal mě kolem ramen. Přitáhl si mě blíž k sobě – cítila jsem, jak dýchá. Stále o něco trhaněji než normálně.

Bylo to zvláštní.

"Měl bych ho odvalit zpátky a shodit ho tam dolů sám."

Prudce jsem zavrtěla hlavou, až mě zabolela. "Ne."

"Ušetří nám to čas. Jeb stanovil jasná pravidla. Pokusíš se tu někomu ublížit a dostaneš trest. Bude soud."

Pokusila jsem se od něho odtáhnout, ale jenom mě chytil pevněji. Neděsilo mě to jako Kylovo sevření. Ale bylo to rušivé – vyvádělo mě to z rovnováhy. "Ne. To nemůžeš, protože nikdo neporušil pravidla. Podlaha se propadla, to je všechno."

"Wando –"

"Je to tvůj bratr."

"Věděl, co dělá. Ano, je to můj bratr, ale udělal, co udělal, a ty jsi... ty jsi... moje přítelkyně."

"Nic neudělal. Je to člověk," zašeptala jsem. "Tohle je jeho místo, ne moje."

"Nebudeme o tom zase diskutovat. Tvoje definice člověka není stejná jako moje. Pro tebe to znamená něco... záporného. Pro mě to je kompliment – a podle mé definice jsi ty člověk a on není. Ne po tomhle."

"Člověk pro mě není nic záporného. Znám tě. Ale Iane, je to tvůj bratr."

"A já se za to stydím."

Znovu jsem se od něho pokusila odtáhnout. Tentokrát mě nechal. Možná to mělo co dělat s tím, že když jsem pohnula nohou, unikl mi tichý bolestný povzdech.

"Jsi v pořádku?"

"Myslím, že ano. Musíme najít Doktora, ale nevím, jestli budu moct jít. Já – narazila jsem si nohu, když jsem spadla."

Potlačil zavrčení. "Kterou nohu? Podívám se."

Pokusila jsem se narovnat svou zraněnou nohu – byla to ta pravá – a znovu jsem zasténala. Chytil mě za kotník a začal mi ji prohmatávat. Opatrně mi točil kotníkem.

"Výš. Tady." Položila jsem mu ruku zezadu na své stehno, těsně nad koleno. Když ho zmáčkl, znovu jsem zasténala. "Není to zlomené nebo tak něco, alespoň si to myslím. Jenom to vážně bolí."

"Je to hluboké," zamumlal. "Jak se to stalo?"

"Musela jsem... dopadnout na kámen."

Povzdechl si. "Dobře, dostaneme tě k Doktorovi."

"Kyle to potřebuje víc než já."

"Stejně musíme najít Doktora – nebo někoho. Nedonesu Kyla daleko, ale tebe určitě. Ups – vydrž."

Nečekaně se otočil a vrátil se do místnosti s řekami. Rozhodla jsem se, že se s ním nebudu hádat. Chtěla jsem vidět Waltera, než... Doktor slíbil, že na mě počká. Odezní ta první dávka brzy? Točila se mi hlava. Bylo tolik starostí a já jsem byla tak unavená. Adrenalin zmizel a zanechal za sebou jenom prázdnotu.

Ian se vrátil s puškou. Zamračila jsem se, protože mi to připomnělo, že jsem si předtím přála, aby ji někdo přinesl. Nelíbilo se mi to.

"Jdeme."

Bez přemýšlení mi podal zbraň. Nechala jsem ji spadnout do mých otevřených rukou, ale nedokázala jsem je kolem ní sevřít. Usoudila jsem, že to byl přijatelný trest, že jsem tu věc musela nést.

Ian se zachechtal. "Jak by se tě někdo mohl bát..." zamumlal si jen tak pro sebe.

Lehce mě zvedl a než jsem se s tím stihla srovnat, už byl v pohybu. Snažila jsem se, aby ta nejcitlivější místa – temeno hlavy, noha – do něho moc tvrdě nenarážela.

"Jak ses tak namočila?" zeptal se. Procházeli jsme pod jednou dírou a já jsem v tom slabém světle viděla jeho bledé rty, jak se ponuře usmívají.

"Nevím," zamumlala jsem. "Pára?"

Znovu jsme byly ve tmě.

"Chybí ti bota."

"Ach."

Prošli jsme dalším světlem a jeho oči se safírově zaleskly. Byly teď vážně a upřeně mě pozorovaly.

"Jsem... moc rád, že ti nic není, Wando. No, spíš bych měl říct nic horšího."

Neodpověděla jsem. Bála jsem se, že řeknu něco, co by mohl použít proti Kylovi.

Jeb nás našel než jsme došli do velké jeskyně. Bylo dost světla na to, abych v jeho očích viděla záblesk zvědavosti, když mě uviděl v Ianových rukou, s krvácející tváří a opatrně držící zbraň.

"Měl jsi teda pravdu," hádal Jeb. Zvědavost byla silná, ale ostří v jeho hlase bylo silnější. Viděla jsem, jak byla jeho čelist pod vousy pevně zaťatá. "Neslyšel jsem výstřel. Kyle?"

"Je v bezvědomí," řekla jsem rychle. "Měl bys všechny varovat – v jeskyni s řekami se zřítila část podlahy. Nevím, jak je teď stabilní. Kyle se hodně praštil do hlavy, když se odtamtud snažil dostat. Potřebuje Doktora."

Jeb zvedl jedno obočí tak vysoko, že se skoro dotklo šátku, který nosil kolem hlavy.

"To je její verze," řekl Ian a ani se nesnažil zakrýt pochyby. "A evidentně si za ní stojí."

Jeb se zasmál. "Já ti to vezmu," řekl mi.

Ochotně jsem mu podala zbraň. Znovu se zasmál, když viděl můj výraz.

"Řeknu Andymu a Brandtovi, aby mi pomohli. Přijdeme za vámi."

"Hlídejte ho, až se probudí," řekl Ian tvrdě.

"Jasně."

Jeb odešel hledat další ruce, které by mu pomohly. Ian se mnou pospíchal do nemocniční jeskyně.

"Kyle může být vážně zraněný... Jeb by si měl pospíšit."

"Kylova hlava je tvrdší než jakýkoliv kámen tady."

Tunel mi připadal delší než obvykle. Umíral Kyle, navzdory mé snaze? Byl znovu při vědomí a zase mě hledal? A co Walter? Pořád spal, nebo už...? Vzdala Hledačka svůj lov, nebo se znovu vrátí, až bude světlo?

Bude jared pořád s Doktorem? přidala Melanie své otázky k mým vlastním. Bude naštvaný, až tě uvidí? Pozná mě?

Když jsme došli do světla v jižní jeskyni, nevypadali Jared s Doktorem, že by se nějak hodně pohnuli. Opírali se bok po boku o Doktorův provizorní stůl. Když jsme tam došli, bylo ticho. Nemluvili, jenom pozorovali, jak Walter spí.

Když mě Ian položil na lůžko vedle Waltera, zůstali na nás zírat s otevřenýma očima. Ian opatrně narovnal mou pravou nohu.

Walter chrápal. Ten zvuk trochu zmírnil mé napětí.

"Co teď?" chtěl vědět naštvaně Doktor. Jakmile to dořekl, nakláněl se nade mnou a otíral krev z mé tváře.

Jaredova tvář byla ztuhlá překvapením. Byl opatrný, nedovolil, aby jeho výraz prozradil něco jiného.

"Kyle," odpověděl Ian ve stejné chvíli, kdy jsem já řekla: "Podlaha –"

Doktorův pohled zmateně kmital mezi námi.

Ian si povzdechl a protočil oči. Bezděčně mi položil jednu ruku na čelo. "U první díry nad řekou se propadla podlaha. Kyle spadl a narazil hlavou do kamene. Wanda mu zachránila jeho bezcenný život." Ian se na Doktora významně podíval. "Něco," řekl sarkasticky, "jí pěkně praštilo zezadu do hlavy." Začal vyjmenovávat. "Její nos krvácí, ale myslím, že není zlomený. Tady má nějak poškozený sval." Dotkl se mého bolavého stehna. "Má pěkně odřená kolena, znovu si narazila tvář, ale to jsem možná způsobil já, když jsem se snažil vytáhnout Kyla z té díry. Neměl jsem se s tím obtěžovat." To poslední větu jenom zamumlal.

"Něco dalšího?" zeptal se Doktor. V tu chvíli se jeho prsty dotkly místa, kam mě Kyle praštil. Zalapala jsem po dechu.

Doktor mi vyhrnul tričko a slyšela jsem, jak Ian s Jaredem zasyčeli, když to uviděli.

"Nech mě hádat," řekl ian hlasem jako led. "Spadla jsi na kámen."

"Správně," souhlasila jsem bez dechu. Doktor mi prohmatával bok a já jsem se snažila potlačit sténání.

"Možná sis zlomila žebro, ale nejsem si jistý," zamumlal Doktor. "Přál bych si, abych ti mohl dát něco na bolest –"

"S tím si nedělej starosti, Doktore," zafuněla jsem. "Jsem v pořádku. Jak je Paterovi? Vzbudil se vůbec?"

"Ne, bude nějakou dobu trvat, než ta dávka přestane účinkovat," řekl Doktor. Vzal mou ruku a začal mi zavazovat zápěstí a loket.

"Jsem v pořádku."

Jeho oči byly něžné, když se podíval do těch mých. "Budeš. Budeš jen muset chvíli odpočívat. Dám na tebe pozor. Otoč hlavu."

Udělala jsem, co řekl, a škubla sebou, když začal prohlížet mou ránu.

"Tady ne," zamumlal ian.

Neviděla jsem na Doktora, ale viděla jsem, jak se Jared na Iana ostře podíval.

"Nesou sem Kyla. Nechci je mít ve stejné místnosti."

Doktor přikývl. "To je asi moudré."

"Připravím pro ni místo. Budu potřebovat, aby sis tu Kyla nechal, dokud... dokud nerozhodneme, co s ním."

Chtěla jsem něco říct, ale Ian mi položil prst na rty.

"Jasně," souhlasil Doktor. "jestli chceš, tak ho svážu."

"Když budeme muset. Můžeme ji přesunout?" Ian se s obavami podíval směrem k tunelu.

Doktor zaváhal.

"Ne," zašeptala jsem přes Ianovy prsty. "Walter. Chci tu být pro Waltera."

"Už jsi dneska zachránila všechny životy, cos mohla, Wando," řekl Ian smutným hlasem.

"Chci mu říct... říct sbo – sbohem."

Ian přikývl. Potom se podíval na Jareda. "Můžu ti věřit?"

Jaredova tvář zaplála vztekem. Ian zvedl ruku.

"Nechci ji tu nechávat nechráněnou, než jí najdu nějaké bezpečné místo," řekl Ian. "Nevím, jestli bude kyle při vědomí, až ho sem přinesou. Když ho Jeb zastřelí, rozruší ji to. Ale ty s Doktorem byste měli být schopní ho zvládnout. Nechci, aby tu byl Doktor sám, a nechci Jeba pokoušet."

Jared promluvil skrz zatnuté zuby. "Doktor tu nebude sám."

Ian zaváhal. "Během posledních pár dnů si prošla peklem. Pamatuj."

Jared krátce přikývl, zuby stále zatnuté.

"Já tu budu," připomněl Doktor Ianovi.

Ian se mi podíval do očí. "Dobře." Naklonil se nade mě, svýma zářivýma očima se díval do těch mých. "Vrátím se brzy. Neboj se."

"Nebojím se."

Sklonil se a přitiskl mi rty na čelo.

Nikdo tím nebyl překvapený víc než já, ale slyšela jsem, jak Jared tiše zalapal po dechu. Moje pusa zůstala otevřená, když se Ian otočil a vyběhl z místnosti.

Slyšela jsem, jak se Doktor skrz zub nadechl, jako opačné zahvízdání. "Dobře," řekl.

Oba mě dlouho upřeně pozorovali. Byla jsem tak unavená a všechno mě bolelo, sotva mě zajímalo, co si mysleli.

"Doktore –" začal Jared naléhavě, ale přerušil ho hluk u tunelu.

U vchodu se objevilo pět mužů. Jeb, vepředu, měl v rukách Kylovu levou nohu. Wes držel pravou a za nimi šli Andy a Aaron a podpírali Kyla za ramena. Jeho hlava se kývala sem a tam.

"Nebesa, ten je těžkej," zavrčel Jeb.

Jared a Doktor vyrazili dopředu, aby jim pomohli. Po pár minutách klení a hekání ležel Kyle konečně na lůžku pár metrů ode mě.

"Jak dlouho je mimo, Wando?" zeptal se mě Doktor. Zvedl Kylovi víčka a nastavil jeho hlavu tak, aby mu do očí posvítilo sluníčko.

"Ehm..." Rychle jsem přemýšlela. "Tak dlouho, jako jsem tady, těch asi deset minut, co trvalo Ianovi, než mě sem donesl a potom možná tak pět minut předtím?"

"Aspoň dvacet minut, co říkáš?"

"Ano. Asi tak."

Zatímco jsme se o tom bavili, Jeb stanovil vlastní diagnózu. Nikdo si ho nevšímal, když se postavil vedle Kylovy hlavy. Nikdo si ho vůbec nevšímal – dokud Kylovi nevylil do tváře plnou lahev vody.

"Jebe," posteskl si Doktor a odstrčil jeho ruku.

Ale Kyle zaprskal a zamrkal a potom zasténal. "Co se stalo? Kam to zmizelo?" Začal se zvedat a snažil se rozhlédnout. "Podlaha... hýbe se..."

Jak promluvil, zaplavila mě panika