The host- Kapitola 55

 55.kapitola - Oddaná (Attached)

Jeb mi uvolňoval cestu, puškou odstrkával lidi z cesty, jako kdyby to byly ovce a puška jako by byla pastýřská hůl.

"To stačí," zavrčel. "Později dostanete šanci ho pořádně zpráskat. Všichni ji dostaneme. Ale nejdřív tohle urovnáme, jo? Pusťte mě."

Koutkem oka jsem viděla, jak Sharon a Maggie ustupují, jak se vytrácí, zatímco se vracelo rozumné uvažování. A víc než cokoliv jiného ustupovaly kvůli tomu, že jsem se do situace vložila já. Se ztuhlými čelistmi dál zíraly na Kyla.

Jared s Ianem byli poslední, koho Jeb odstrčil stranou. Když jsem kolem nich procházela, dotkla jsem se jejich rukou, a doufala jsem, že jim to pomůže se uklidnit.

"Dobře, Kyle," řekl Jeb a pleskl si hlavní pušky o ruku. "Nepokoušel se nijak obhajovat, protože tohle obhájit nemůžeš. Teď zrovna přemejšlim, jestli tě mam vykopnout nebo tě rovnou zastřelit."

Ta malá tvář, úplně bledá i přes tmavé opálení, znovu vykoukla za Kylovým loktem a její dlouhé vlnité vlasy při tom zašuměly.

Dívčina tvář byla v hrůze pootevřená a její oči zoufalé. Připadalo mi, že v těch očích vidím slabou zář, náznak stříbra v temné černi.

"Ale zrovna teď bysme se měli všichni pěkně uklidnit." Jeb se s puškou v náruči otočil a najednou to bylo, jako kdyby bránil Kyla a tu malou tvář za ním. Upřeně pozoroval dav před sebou. "Kyle tu má hosta a vy ji úplně děsíte, lidi. Myslím, že všichni v sobě můžete objevit o něco lepší způsoby. Teď odsud všichni můžete vypadnout a jít pracovat na něčem užitečnym. Umírají mi melouny. Někdo s tím jděte něco udělat, slyšíte?"

Počkal, dokud brblající dav nezmizel. Teď, když jsem viděla jejich tváře, poznala jsem, že už se většina z nich vzpamatovala. Tohle nebylo tak špatné, po tom, čeho se posledních pár dnů báli. Ano, Kyle byl sobecký idiot, říkaly jejich tváře, ale alespoň je zpátky a nic se nestalo. Žádná evakuace, žádné nebezpečí od Hledačů. Nebo rozhodně ne větší než obvykle. Přivedl zpátky dalšího červa, ale nebyly jich jeskyně poslední dobou plné?

Prostě to nebylo tak šokující, jak bývalo.

Hodně lidí se vrátilo zpátky ke svým nedojedeným obědům, jiní se vrátili k zavlažovacímu sudu, další do svých pokojů. Brzy vedle mě stáli už jenom Jared, Ian a Jamie. Jeb se na tyhle tři díval s podrážděným výrazem; otevřel pusu, ale než jim znovu stihl rozkázat, aby odešli, vzal mě Ian za jednu ruku a Jamie za druhou. A hned nad Jamieho rukou jsem na zápěstí ucítila ještě jednu. Jaredovu.

Jeb protočil oči při pohledu na to, jak se ke mně připoutali, aby se vyhnuli vyhnání, a otočil se k nám zády.

"Díky, Jebe," řekl Kyle.

"Drž hubu, Kyle. Prostě drž hubu. To, že tě zastřelím, myslím smrtelně vážně, ty ničemnej hajzle."

Zpoza Kyla se ozvalo slabé zakňučení.

"Dobře, Jebe. Ale nemohl by sis ty výhrůžky nechat, až budeme sami? Už je vyděšená dost. Víš, jak tyhle věci děsí Wandu." Kyle se na mě usmál – cítila jsem, jak mi po tváři přeběhl šok – a otočil se k dívce za sebou s tím nejněžnějším výrazem, jaký jsem na něm kdy viděla. "Vidíš, Sunny? To je Wanda, jak jsem ti o ní povídal. Pomůže nám – nedovolí, aby ti někdo ublížil, stejně jako já."

Dívka – nebo to byla žena? Byla drobná, ale křivky jejího těla vypovídaly o její vyspělosti víc než její velikost – mě pozorovala očima rozšířenýma strachem. Kyle jí dal ruku kolem pasu a ona ho nechala, aby si ji přitáhl k sobě. Přitiskla se k němu, jako kdyby byl její kotva, záruka jejího bezpečí.

"Kyle má pravdu." Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu. "Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Jmenuješ se Sunny?" zeptala jsem se jemně.

Ženiny oči se mihly směrem ke Kylově tváři.

"To je v pořádku. Wandy se nemusíš bát. Je jako ty." Otočil se ke mně. "Její pravé jméno je delší – něco s ledem."

"Sunlight Passing Through the Ice (Slunce procházející ledem)," zašeptala.

Viděla jsem, jak se Jebovy oči rozsvítily neukojitelnou zvědavostí.

"Ale nevadí jí, když jí říkám jenom Sunny. Říkala, že to je dobrý," ujistil mě Kyle.

Sunny přikývla. Její oči kmitly ke mně a pak se vrátily na Kyla. Ostatní muži byli naprosto zticha a naprosto nehybní. Viděla jsem, jak se náš malý kroužek trochu uklidnil. Musela ucítit změnu atmosféry. Mezi námi nebylo vůči ní žádné nepřátelství, vůbec žádné.

"Také jsem byla Medvěd, Sunny," řekla jsem jí, snažila jsem se, aby se cítila o něco klindněji. "Říkali mi tam tehdy Lives in the Stars. Tady mi říkají Tulačka."

"Lives in the Stars," zašeptala a pokud to bylo možné, její oči se ještě víc rozšířily. "Rides the Beast."

Potlačila jsem zasténání. "Asi jsi žila v tom druhém krystalovém městě, viď."

"Ano. Slyšela jsem ten příběh tolikrát..."

"Líbilo se ti být Medvědem, Sunny?" zeptala jsem se rychle. Vážně jsem se nechtěla pustit do své vlastní historie. "Bylas tam šťastná?"

Na její tváři se při mé otázce objevily vrásky; její oči byly zafixované na Kylově tváři a nahrnuly se do nich slzy.

"Je mi to líto," omlouvala jsem se a také jsem se otočila na Kyla pro vysvětlení.

Poklepal jí na ruku. "Neboj se. Nikdo ti neublíží. Slíbil jsem to."

Sotva jsem slyšela její šeptanou odpověď. "Ale mně se tady líbí. Chci tu zůstat."

Její slova způsobila, že se mi v krku udělal obrovský knedlík.

"Já vím, Sunny. Já vím." Kyle jí dal ruku za krk a gestem ta něžným, až mě z toho začalo pálit v očích, si přitiskl její tvář k hrudi.

Jeb si odkašlal a Sunny sebou cukla a přikrčila se. Nebylo lehké si představit, v jakém stavu musely být její nervy. Duše nebyly stavěné na to, aby se srovnaly s takovým množstvím násilí a hrůzy.

Vzpomněla jsem si, když mě před tak dlouhou dobou Jared vyslýchal; ptal se mně, jestli jsem jako ostatní duše. Nebyla jsem, jako ostatní nebyla ani druhá duše, se kterou měli co dělat, moje Hledačka. Ale Sunny ztělesňovala podstatu našeho jemného, nesmělého druhu; byli jsme mocní, jenom když nás bylo hodně.

"Promiň, Sunny," řekl Jeb. "Nechtěl jsem tě vyděsit. Ale možná bychom měli vypadnout odsud." Jeho oči přejely po jeskyni, u vchodů stále otálelo pár lidí. Tvrdě se podíval na Reida a Lucinu, kteří hned zmizeli v chodbě do kuchyně. "Možná bysme měli zajít za Doktorem," pokračoval Jeb s povzdechem a zamyšleně se díval na malou ženu u Kyla. Připadalo mi, že je smutný, že je vynechávaný z nových příběhů.

"Jasně," řekl Kyle. Stále měl ruku pevně kolem Sunnyina drobného pasu a vedl ji směrem k jižnímu tunelu.

Šla jsem hned za nimi a táhla s sebou ostatní, kteří se mně stále drželi.

Jeb se zastavil a my s ním. Strčil pažbou pušky Jamieho do boku.

"Nemáš školu, chlapče?"

"Áá, strýčku Jebe, prosím? Prosím? Nechci přijít o –"

"Vezmi své pozadí do třídy."

Jamie na mě upřel smutné oči, ale Jeb měl naprostou pravdu. Nebylo nic, co jsem chtěla, aby Jamie viděl. Zavrtěla jsem hlavou.

"Mohl bys cestou sehnat Trudy?" zeptala jsem se. "Doktor ji potřebuje."

Jamieho ramena poklesla a jeho ruka se vykroutila z mé. Jaredova ruka sklouzla z mého zápěstí a zaplnila Jamieho místo.

"Přijdu o všechno," zasténal Jamie, když se otočil a vyrazil opačným směrem.

"Díky, Jebe," zašeptala jsem, když byl Jamie z doslechu.

"Jo."

Dlouhý jižní tunel mi připadal delší než předtím, protože jsem cítila strach vyzařující z ženy přede mnou.

"To je v pořádku," zamumlal Kyle. "Nikdo ti neublíží, a jsem tu já."

Přemýšlela jsem, kdo je tenhle cizí muž, ten, který se vrátil místo Kyla. Zkontrolovali mu oči? Nedokázala jsem uvěřit, že v tom velkém, vzteklém těle celou dobu nosil tolik něžnosti.

Muselo to být tím, že měl zpátky Jodi, že byl tak blízko k tomu, co chtěl. Dokonce i přesto, že jsem věděla, že tohle je tělo jeho Jodi, byla jsem překvapená, že dokázal vynaložit tolik laskavosti k duši v něm. Nikdy bych si nemyslela, že je v něm tolik soucitu.

"Jak se má ta Léčitelka?" zeptal se mě Jared.

"Probudila se, než jsem se vydala vás hledat," řekla jsem.

Ve tmě jsem slyšela víc než jeden úlevný povzdech.

"Ale je dezorientovaná a velmi vyděšená," varovala jsem je všechny. "Nevzpomíná si na své jméno. Doktor s ní na tom pracuje. Vyděsí se ještě víc, až vás všechny uvidí. Snažte se být zticha a pohybovat se pomalu, ano?"

"Ano, ano," šeptaly hlasy ve tmě.

"A Jebe, mohl bys prosím schovat tu zbraň? Pořád se trochu bojí lidí."

"Ehm – dobře," odpověděl Jeb.

"Bojí se lidí?" zamumlal Kyle.

"Jsme ti špatní," připomněl mu Ian a stiskl mi ruku.

Opětovala jsem jeho stisk, byla jsem vděčná za teplo jeho dotyku, za tlak jeho prstů.

Jak dlouho ještě ucítím teplo něčí ruky v mé? Kdy naposledy projdu tímhle tunelem? Bylo to teď?

Ne. Ještě ne, zašeptala Mel.

Najednou jsem se roztřásla. Ianova ruka se znovu napjala a Jaredova také.

Chvíli jsme šli mlčky.

"Kyle?" zeptala se Sunny plaše.

"Ano?"

"Nechci zpátky k Medvědům."

"Nemusíš. Mužeš jít někam jinam."

"Ale nemůžu zůstat tady?"

"Ne. Je mi to líto, Sunny."

Její dech se na chvíli zadrhl. Byla jsem ráda, že je tma. Nikdo nemohl vidět slzy, které mi začaly stékat po tváři. Neměla jsem volnou ruku, kterou bych si je mohla setřít, a tak jsem je nechala stékat na tričko.

Konečně jsme dosáhli konce tunelu. Z nemocnice sem prosvítaly sluneční paprsky a odrážely se od prachu ve vzduchu. Slyšela jsem, jak Doktor něco mumlá.

"Velmi dobře," říkal. "Mysli na detaily. Znáš svou starou adresu – jméno nemůže být daleko, co? Nepřipadá ti to jako důkaz?"

"Opatrně," zašeptala jsem.

Kyle se zastavil na kraji tmy, Sunny stále přitisknutou k sobě, a opkynul mi, abych šla první.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vešla. Tichým, vyrovnaným hlasem jsem jim dala najevo svou přítomnost. "Ahoj."

Léčitelčino tělo sebou trhlo a z úst se jí vydral tichý výkřik.

"To jsem jenom já," řekla jsem konejšivě.

"To je Wanda," připomněl jí Doktor.

Žena teď seděla a Doktor byl vedle ní, rukou se dotýkal její paže.

"To je ta duše," zašeptala mu žena vyděšeně.

"Ano, ale je také přítel."

Žena mě pochybovačně pozorovala.

"Doktore? Máme pár dalších návštěvníků. Je to v pořádku?"

Doktor se podíval na ženu vedle sebe. "Všechno jsou to přátelé, ano? Další z lidí, kteří tu se mnou žijí. Nikdo z nich by ti ani ve snu neublížil. Můžou vejít?"

Žena zaváhala a potom opatrně přikývla. "Dobře," zašeptala.

"Tohle je Ian," řekla jsem a mávla na něho, aby popošel dopředu. "A Jared a Jeb." Jeden po druhém vešli dovnitř a postavili se vedle mě. "A tohle je Kyle a... ehm, Sunny."

Doktorovi málem vypadly oči z důlků, když se v jeho zorném poli objevil Kyle se Sunny.

"Jsou tu další?" zašeptala žena.

Doktor si odkašlal, snažil se vzpamatovat. "Ano. Žije tu hodně lidí. Všichni... tedy, většinou lidé," dodal a pozoroval Sunny.

"Trudy je na cestě," řekla jsem Doktorovi. "Možná by mohla..." Podívala jsem se na Sunny s Kylem. "... najít pokoj... kde by si odpočinuly?"

Doktor přikývl, oči stále rozšířené. "To by asi byl dobrý nápad."

"Kdo je Trudy?" zeptala se žena.

"Je moc milá. Postará se o tebe."

"Je člověk, nebo je jako támhleta?" Kývla směrem ke mně.

"Je člověk."

Vypadalo to, že ji to uklidnilo.

"Ach," zalapala Sunny po dechu.

Otočila jsem se a uviděla, že zírá na kryotanky a Léčiteli. Stáli uprostřed Doktorova stolu a červeně svítily. Na zemi pod stolem leželo na hromadě zbylých sedm.

Do očí se jí znovu nahrnuly slzy a ona znovu přitiskla hlavu ke Kylově hrudi.

"Já nechci pryč! Chci zůstat s tebou," naříkala v objetí velkého muže, kterému tak bezmezně věřila.

"Já vím Sunny. Je mit o líto."

Sunny se rozvzlykala.

Rychle jsem zamrkala a snažila se zahnat slzy ve vlastních očích. Přešla jsem k Sunny a pohladila ji po jejích hustých černých vlasech.

"Potřebuju si s ní chvíli promluvit, Kyle," zamumlala jsem.

S ustaraným výrazem přikývl a odtáhl se od ní.

"Ne, ne," prosila.

"To je v pořádku," slíbila jsem jí. "Nikam nejde. Jenom se tě chci na něco zeptat."

Kyle ji otočil čelem ke mně a její ruce se sevřely kolem mě. Dostrkala jsem ji na druhý konec místnosti, jak nejdál od bezejmenné ženy to šlo. Nechtěla jsem, aby ji náš rozhovor zmátl nebo vyděsil víc, než už byla. Kyle nás následoval. Posadili jsme se na zem čelem ke zdi.

"Ježiši," zamumlal Kyle. "Nemyslel jsem, že bude takováhle. "To je vážně na nic."

"Jak jsi ji našel? A chytil?" zeptala jsem se. Vzlykající dívka nijak nereagovala; dál mi brečela na rameni. "Co se stalo? Proč je taková?"

"No, napadlo mě, že bude v Las Vegas. Šel jsem tam nejdřív, dřív než do Portlandu. Víš, Jodi a její matka si byly velmi blízké, a Doris žila ve Vegas. Když jsem viděl, jak se chováš k Jaredovi a k tomu klukovi, že tam možná šla, i když už to nebyla Jodi. A měl jsem pravdu. Byli tam všichni tři, v tom samém starém domě, v Dorisině domě: Doris a její muž, Warren – měli jiná jména, ale neslyšel jsem je jasně – a Sunny. Celý den jsem je pozoroval, dokud nebyla noc. Sunny byla v Jodiině starém pokoji, sama. Vplížil jsem se tam hodiny po tom, co všichni usnuli. Zvedl jsem ji, hodil si ji přes rameno a vyskočil oknem ven. Mysle jsem, že začne křičet, takže jsem celou cestu zpátky k džípu sprintoval. Potom jsem se začal bát, protože nezačala křičet. Byla tak potichu! Bál jsem se, že... vždyť víš. Jako ten chlap, co jsme ho jednou chytili."

Trhla jsem sebou – měla jsem mnohem čerstvější vzpomínku.

"Tak jsem si ji sundal z ramene a ona byla živá a s rozšířenýma očima mě pozorovala. Pořád nekřičela. Donesl jsem ji k džípu. Plánoval jsem, že ji svážu, ale... nevypadala až tak rozrušeně. Alespoň se nesnažila utéct. tak jsem ji jenom připásal a rozjel se.

"Dlouho mě jenom pozorovala a potom nakonec řekla, ‚Ty jsi Kyle,‘ a já jsem řekl, ‚Jo, a kdo jsi ty?‘ a ona mi řekla své jméno. Jak to bylo?"

"Sunlight Passing Through the Ice," zašeptala Sunny trhaně. "Ale Sunny se mi také líbí. Je to hezké."

"Každopádně," pokračoval Kyle potom co si odkašlal. "Vůbec jí nevadilo se mnou mluvit. Nebála se, ačkoliv jsem se toho bál. Tak jsme si povídali." Chvíli byl tiše. "Byla ráda, že mě vidí."

"Pořád se mi o něm zdálo," zašeptala Sunny. "Každou noc. Stále jsem doufala, že ho Hledači najdou; tolik se mi po něm stýskalo... Když jsem ho uviděla, myslela jsem, že je to zase ten sen."

Hlasitě jse polkla.

Kyle se natáhl kolem mě a položil jí ruku na tvář.

"Je hodná, Wando. Můžeme ji poslat na nějaké vážně hezké místo?"

"Na to jsem se jí chtěla zeptat. Kde jsi žila, Sunny?"

Sotva jsem vnímala tlumené hlasy ostatních, kteří se zdravili s Trudy. Byli jsme k nim otočení zády. Chtěla jsem vidět, co se děje, ale také jsem byla ráda, že nás nikdo neruší. Snažila jsem se soustředit na plačící duši před sebou.

"Jenom tady a potom u Medvědů. Byla jsem tam celých pět životů. Ale tady se mi líbí víc. A navíc jsem tu nežila ještě ani čtvrt života!"

"Já vím. Věř mi, já ti rozumím. Ale je nějaké jiné místo, kam bys chtěla jít? Možná Květiny? Je to tam hezké; byla jsem tam."

"Nechci být rostlina," zamumlala do mého ramene.

"Pavouci..." začala jsem, ale nechala jsem svůj hlas vyznít do ztracena. Pavouci nebyli pro Sunny to správné.

"Zima mě unavuje. A mám ráda barvy."

"Já vím." Povzdechla jsem si. "Nebyla jsem Delfín, ale slyšela jsem, že je to tam hezké. Barvy, pohyblivost, rodina..."

"Všichni jsou tak daleko. Až se tam dostanu, Kyle bude... Bude..." Škytl a potom se znovu rozbrečela.

"Jsou nějaké jiné možnosti?" zeptal se Kyle starostlivě. "Není tam venku ještě hodně dalších míst?"

Slyšela jsem, jak Trudy mluví s Léčitelčinou hostitelkou, ale neposlouchala jsem ji. Nechám lidi, aby se o své vlastní postarali sami.

"Ne z těch, kam lítají lodě," řekla jsem mu a potřásla hlavou. "Je hodně dalších světů, ale jenom málo, většinou ty nové, jsou ještě otevřené. A je mi to líto, Sunny, ale musím tě poslat někam hodně daleko. Hledači by našli mé přátele a přivedli by tě zpátky, kdyby mohli, abys jim mohla ukázat cestu."

"Ale já tu cestu ani neznám," vzlykala. Tričko jsem měla na rameni už úplně promáčené. "Zakryl mi oči."

Kyle se na mě díval, jako kdybych měla vymyslet nějaký zázrak, aby to všechno dopadlo dobře. Jako léky, které jsem jim přinesla, nějaké kouzlo. Ale já jsem věděla, že mi kouzla došla, že mi došly šťastné konce – alespoň pro tu půlku rovnice, která patřila duším.

Beznadějně jsem se dívala zpátky na Kyla. "Jenom Medvědi, Květiny a Delfíni," řekla jsem mu. "Nepošlu ji na Ohnivou planetu."

"Drobná žena se při zvuku toho jména otřásla.

"Neboj se, Sunny. Delfíni se ti budou líbit. Budou milí. Samozřejmě, že budou milí."

Začala vzlykat hlasitěji.

Povzdechla jsem si a pokračovala k dalšímu tématu.

"Sunny, musím se tě zeptat na Jodi."

Kyle vedle mě ztuhl.

"Co je s ní?" zamumlala Sunny.