Na větrné hůrce- Kapitola 17
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Od toho pátku nebyl už do konce měsíce jediný pěkný
den. Ještě večer se počasí obrátilo, vítr se od jihu stočil
na severovýchod a přinesl nám nejprve déšť, pak plískanici
se sněhem. Nazítří nebylo stopy po tom, žejsme tu měli tři
týdny letní teplo - petrklíče a krokusy zmizely pod sněhovými
návějemi, skřivánci utichli, rozpuklé lístečky na
stromech pomrzly a zčernaly. Den se vlekl zachmuřeně,
mrazivě, bezútěšně. Pán se zavřel v pracovně a já jsem se
ujala opuštěného salónku a upravila sijej na dětský pokoj.
Sedím tam s plačícím robátkem, o nic větším než panenka,
houpám je na klíně a dívám se přitom, jak tiché vločky
přilétají s větrem a pomalu zalepují nekryté okno . a tu
se za mnou otevřely dveře a vběhla nějaká osoba! Prudce
oddychovala a smála se nahlas. V tu chvíli mě to víc dopálilo,
než udivilo. Myslila jsem, že je to některá služebná,
a křikla jsem na ní :
"Ticho ! Co blázníte? Aby vás tak slyšel pan Linton !"
"
Nezlobte se," odvětil mi známý hlas, "ale Edgar už jistě
leží, a já jinak nemohu."
S těmi slovy postoupila ke krbu. Lapala po dechu a tiskla
si rukou bok.
"
Utíkám celou cestu od Větrné hůrky," začala po chvíli. "Místy
jsem až letěla, a to byste nespočítala, kolikrát
jsem se natáhla. Všechno mě bolí ! Vysvětlím vám, jak to
bylo, až budu trochu schopná slova. Teď jenom buďte
tak hodná a dejte zapřahat, ať mě odvezou kočárem zas
dál do Gimmertonu ! A řekněte služebné, ať mi ze skříně
vyloží trochu šatstva!"
/177/
Ten vetřelec byla paní Heathcliffová. Do smíchu jí
věru být nemuselo. Sníh a vodají promáčely vlasy spadlé
na ramena. Oblečena byla do někdejších dívčích šatů,
které se ještě tak hodily k jejímu věku, méně již k jejímu
stavu - byly vystřižené a s krátkými rukávy. Na hlavě
a na krku nic ! Promoklé šaty byly z tenkého hedvábí a lepily
sejí na tělo, nohyjí krylyjen tenké střevíčky. K tomu
si představte tržnou ránu pod uchem, kterou jen chlad
uchránil před hojným krvácením, bledý obličej celý
poškrábaný a pohmožděný, tělo klesající únavou - a pochopíte,
že jsem se po prvním leknutí nijak neuklidnila,
když jsem si jí důkladněji prohlédla.
"Mladá paní," povídám jí, "ani se nehnu a nic nebudu
poslouchat, dokud se úplně nepřevléknete do suchého.
A teď navečer nikam do Gimmertonu nepojedete, zbytečně by se
zapřahalo !"
"A pojedu!" odpověděla. "Nebo půjdu pěšky. Ale
ráda se pořádně obléknu. A - au, vidíte, jak mi krev
teče za krk? V teple to bolí."
Nenechala na sebe ani sáhnout, dokud jsem nevyplnila
její příkazy; nejprve se musel vyburcovat kočí a služebná
poslat k balení nutného šatstva, než mi Isabela dovolila
obvázat ránu a pomáhat s převlékáním.
"A teď, Elleno," řekla, když jsem skončila a posadila
ji do křesla u ohně s šálkem čaje v ruce, "přisedněte ke mně
a uložte někam Kateřinino děťátko ! je na ně smutný
pohled ! Nemyslete si, že netruchlím pro Kateřinu, protože
jsem se tak bláznivě chechtala, když jsem přišla! Však
jsem se pro ní dost naplakala . ano, víc než leckdo z těch,
kdo mají příčinu pro ní truchlit. Rozešly jsme se v nevůli,
jak víte, a to si nikdy neodpustím. Zato s ním, s tím
surovcem, soucit nemám. Podejte mi pohrabáč ! Tohle
je poslední věc, co tu od něho mám ." a stáhla si s prstu
zlatý prsten a hodilajej na podlahu. "Rozbiju ho na kusy,"
a s dětinským vzdorem třískala do prstenu. A pak ho spálím !"
a vzala pošramocený kroúžek a hodila jej, do žhavého
uhlí. "Prosím! Jestli si mě odvede zpátky, musí mi koupit
nový. Byl by schopen přijít si pro mne, jen aby pohněval
/178/
Edgara. Bojím se tu zůstat, protože takové darebáctví by
ho snadno mohlo napadnout. A vlastně ani Edgar nebyl
zvlášť vlídný, co myslíte? Radši ho nebudu prosit o přispění,
nechci mu působit další starosti. Jen z nouze tu hledám
přístřeší, naštěstí vím, že mu nepřijdu do cesty. Jinak
bych byla jen zaběhla do kuchyně, omyla si obličej,
ohřála se, vyžádala si od vás, co potřebuju, a zase bych
odešla .To je jedno kam, jen když z dosahu toho proklatce,
toho vtěleného běsa! Ójé, ten zuřil ! Kdyby mě tak byl chytil!
Škoda, že se mu Earnshaw nevyrovná silou; to bych
nebyla utíkala a počkala bych, až Heathcliffa rozmlátí.
Jenže se mu to nepovedlo."
"Ne tak zhurta, mladá paní," přerušila jsem jí, "nebo
si strhnete šátek, co jsem vám uvázala, a rána vám začne
znova krvácet! Vypijte si čaj, oddychněte si a přestaňte se
smát ! Smích v tomhle domě není na místě, a vašemu stavu
taky nesluší."
To je určitě pravda," podotkla. "Jen si poslechněte
"
to dítě, ustavičně vám tu pláče. Dejteje někam z doslechu
aspoň na hodinku, déle se tu stejně nezdržím."
Zazvonila jsem a svěřila jsem dítě služebné. Pak jsem
se začala vyptávat, co jí dohnalo k útěku z Větrné hůrky
v takový nečas a kam hodlá jít, když nechce zůstat u nás.
"Což o to, já bych zůstat chtěla - i měla. Už jen kvůli
tomu, abych potěšila Edgara a starala se mu o děťátko.
A konečně Drozdov je můj opravdový domov. Ale věřte,
on by mě tu nenechal! Jakpak on by snesl, že já se tu
pěkně zotavuju na těle i na duchu? Stačilo by mu pomyšlení, že
se nám dobře daří a už by nám to hleděl otrávit.
Ne; aspoň tohle potěšení mám, že vím,jakjsem mu protivná.
Strašně ho dráždí, když mějen vidí nebo slyší . pozoruji, že
se mu rysy obličeje bezděčně sešklebí nenávistí,
jak se mujen přiblížím. Tenjeho původní odporještě posiluje
vědomí, že já mu zaslouženě splácím stejnou záští.
A podle toho usuzuji, že by mě vůbec nestíhal po Anglii,
kdyby se mi podařilo někam uniknout a skrýt se. Proto
musím daleko, co nejdál. Už jsem se vyléčila z dřívějšího
přání, aby mě zabil - ať se radši zabije sám ! Mou lásku
/179/
úplně zahubil, aspoň mám klid! Ještě si vzpomenu, jak
jsem ho milovala - ještě si trochu umím představit, jak
bych ho mohla milovat, kdyby . ale ne, ne ! I kdyby mě
zbožňoval, jeho ďábelská povaha by přece jen někde
prokoukla. Kateřina měla příšerně zvrácený vkus, že ho tolik
vyvyšovala, když ho tak dobře znala. Ty netvore, kdyby
tak bylo možno tě vyhladit z vesmíru i z mé paměti !"
"Mlčte, mlčte, vždyť je to přece člověk!" kárala jsem
ji. "Mějte cit, jsou ještě horší muži !"
"Není to člověk," odvětila, "a nezaslouží si nejmenší
cit. Dala jsem mu srdce, on je vzal, utýral je a hodil mi
je zpátky. Cityjdou ze srdce, Elleno, a když mi srdce
roztříštil, necítím už nic. Nelituji ho, i kdyby celý život
pronaříkal a nadosmrti ronil krvavé slzy pro Kateřinu.
Ne a ne, na mou duši !" A tu se Isabela sama dala do
pláče, ale okamžitě si vytřela vláhu z očí a mluvila dál :
"Ptáte se, co mě konečně dohnalo k útěku? Nezbývalo
mi nic jiného, protože se mi podařilo vybičovat jeho
vztek, že zdaleka přesáhljeho obvyklou škodolibost . víte,
ono je snadné praštit člověka přes hlavu, ale napínat mu
pomaličku nervy na skřipec, to vyžaduje velkou chladnokrevnost
! Rozzuřil se na mne tolik, že zapomněl na svou
proslulou ďábelskou obezřetnost a div nespáchal násilnou
vraždu. To byla rozkoš, žejsem ho dokázala tak rozzuřit!
Tím pocitem rozkoše oživl ve mně pud sebezáchovy, a já
jsem se osvobodila ! Ať už se mi pomstí jak chce, jestli mu
ještě někdy padnu do rukou !
Včera, jak víte, měl jít pan Earnshaw na pohřeb.
Proto se držel, aby zůstal střízlivý " střízlivý na své
poměry , ne jako obvykle, kdy chodil spát nepříčetný
v šest ráno a vstával opilý ve dvanáct. Následkem toho se
ráno probudil v mizerné náladě, vhodné tak pro sebevraha;
do kostela ho to netáhlo o nic víc než k muzice. Sedl si tedy
místo toho ke krbu a lil do sebe borovičku či brandy po
sklenicích.
Heathcliff - nechce se mi to jméno hnusem ani vyslovit - se
nedal vidět v domě od minulé neděle. Nevím,
jestli ho živili andělé anebo jeho podsvětní příbuzenstvo,
/180/
ale u nás nejedl už málem týden. Přišel vždy domů za svítání,
a rovnou do svého pokoje ! Tam se zamkl , aby
snad někdo nezatoužil po jeho společnosti. Ustavičně se
tam modlil jako nějaký sektář, jenže místo božstva vzýval
jenom prach a popel, a pokud se obracel k bohu, nějak
divně si ho pletl se svým černým zploditelem. Sotva skončil
tu rouhavou pobožnost - trvala obvykle, dokud neochraptěl a
hlas mu neuvízl v krku , už zase pádil pryč, přímo
do Drozdova. Je mi divné, že Edgar nezavolal strážníka
a nedal ho sebrat. Já samajsem sice truchlila pro Kateřinu,
ale nemohla jsem si pomoci . takové chvíle oddechu od
hanebné poroby se mi zdály úplný mi svátky.
Už jsem se tak uklidnila, že jsem dovedla bez pláče
poslouchat Josefovo věčné kázání a neplížila se po domě
jako bázlivý zloděj podle svého dřívějšího zvyku. Asi se
divíte, že mě žvásty takového Josefa mohly dohnat
k slzám, ale když on s Haretonemjsou odporní společníci!
To užje lépe sedat s Hindleym a poslouchatjeho ztřeštěné
řeči než být s ,mladým pánem` a tím nechutným dědkem,
jeho věrným nohsledem. Ovšem, kdyžje Heathcliff doma,
často mi nezbývá než vyhledatjejich společnost v kuchyni,
nechci-li trčet o hladu někde ve vlhkém pustém pokoji.
Ale když Heathcliffodchází z domu,jako v tomhle týdnu,
přistrčím si židličku a stůl stranou k ohništi a vůbec si
nevšímám,jak se baví pan Earnshaw, a on zas mi nemluví do
toho, co dělám já. Teď je klidnější, než býval, pokud ho
někdo nerozčilí . je zasmušilejší a skleslejší, méně vzteklý.
Josef tvrdí, že se pán přerodil " prý mu bůh sežehl srdce
a spasil ho ,jakoby plamenem`. Z čeho Josef soudí na
pánovu změnu k lepšímu, je mi záhadné; ostatně, co je
mi do toho?
Včera jsem seděla večer ve svém koutku a četla si
starých knížkách až skoro do půlnoci. Bylo mi teskno,
že mám jít spát, když venku fičí divoká vánice a myšlenky
mi stále utíkají na hřbitov k tomu čerstvému rovu. Bála
,jsem se pozdvihnout zrak od stránek knihy, aby se mi
nevtírala místo nich ta smutná představa. Hindley seděl
proti mně a opíral si hlavu o dlaně - možná že přemítal
/181/
o stejné věci. Přestal pít, dokud mu zbývalo trochu rozumu, a
dvě tři hodiny se už nepohnul ani nepromluvil.
V celém domě se ozývalojen skučení vichřice, která chvíli
co chvíli zalomcovala okny, slabounký praskot žhavého
uhlí a občasné skřípnutí klíštěk, když jsem ustřihla na
svíčce dlouhý knot. Hareton a Josef asi tvrdě spali. Smutno
mi bylo, tak smutno, a já při čtení vzdychala, protože se
mi zdálo, že všechno potěšení zmizelo ze světa a nikdy se
nevrátí.
Bolestné ticho pojednou přetrhlo vrznutí kuchyňské závory;
Heathcliff se vracel ze své hlídky dříve než jindy,
asi že vypukla ta vánice. Dveře byly zavřeny a slyšeli
jsme ho obcházet dům, aby vešel předním vchodem. Vstala
jsem a ze rtů mi unikl nestřežený výraz toho, co mi prošlo
hlavou. To zaujalo mého společníka, který se dosud díval
ke dveřím, ale teď se obrátil a vzhlédl ke mně.
"Nechám ho tam chvíli mrznout,` navrhl. Co říkáte?"`
"Pro mne za mne ho tam nechte třeba do rána,` přisvědčila
jsem. "Beze všeho! Zamkněte na klíč a zastrčte závory!"`
Earnshaw to vykonal, ještě než se jeho spolubydlící
dostal k hlavnímu vchodu. Pak si přitáhl židli naproti
mně ke stolu, naklonil se přes stůl ke mně a hleděl mi
pátravě do očí, najde-li v nich pochopení pro palčivou
nenávist, sálající z jeho zraku. Plné pochopení najít nemohl,
protože vypadal a patrně i cítil vražednicky, ale
postřehl toho dost, aby se odvážil těchto slov :
"My dva si potřebujeme s tím člověkem, co je venku,
vyrovnat velký účet. Kdybychom nebyli zbabělci, jeden
jako druhý, mohli bychom se k tomu spojit. Jste takový
slaboch,jako váš bratr? Chcete všechno snášet až do konce
bezjediného pokusu o odplatu?`
"Toho snášení už mám dost,` prohlásilajsem, ale vítala
bych jen takovou odplatu, která by mi ještě nepřitížila.
Zrada a násilí jsou dvousečné zbraně - kdo k nim sáhne,
pořeže víc sebe než nepřítele.
"Zrada a násilí jsou spravedlivý trest za zradu a násilí, "`
zvolal Hindley. Paní "Heathcliffová, nic na vás nechci,
jenom tu seďte, ani se nehýbejte, ani nemukejte! Uděláte
/182/
mi to kvůli? Máte přece stejný· zájemjakojá, aby se to už
jednou tomu lotrovi zatrhlo. Vždyť vás sám odpraví,jestli
ho nepřelstíte . a mne zničí ! Hrom do chlapa, on si tu
mlátí do dveří, jako by tu byl už pánem ! Slibte mi, že
zůstanete zticha, a než začnou odbíjet hodiny , je za tři
minuty jedna - jste svobodný člověk!`
Vytáhl z náprsní kapsy tu zvláštní zbraň, kterou jsem
vám v dopise popsala, a chtěl sfouknout svíčku. Ale já mu
ji vytrhla a chytila jsem ho za loket.
"Nebudu zticha,` řekla jsem. ."Ani se ho nedotknete!
Nechte dveře zavřené a uklidňět