Christianaedwards | Kapitola 6-Konec jednoho začátku

apitola  6

KONEC JEDNOHO ZAČÁTKU

Celou noc jsme si povídali. Rose mi toho spoustu řekla o sobě a já zas svou minulost. Velmi těžké pro mě bylo mluvit o Marcusovy. ,,Marcus byl pro mne do určité chvíle vším.  A pak z minuty na minutu se stal nejvíce nenáviděnou osobou v mém životě, ale i v této chvíli byl pro mne vším. Do chvíle než jsem se stala upírem jsem měla alespoň práci a nějaké lidi kolem sebe s kterými jsem mohla mluvit. Od chvíle kdy jsem se stala upírem jsem neměla nic. Jen Marcuse...Proto i ve chvíli kdy jsem ho pronásledovala byl pro mne vším. Byla jsem tak sama že jsem se na touhu ho zabít, najít ho velmi upnula. Pak jsem nalezla tebe, sice jsem zabila Marcuse, přišla jsem o podstatu žití posledních několika měsíců, ale našla jsem tebe Rosalie, nový smysl.‘‘ poslední větu jsem tak trochu zašeptala. Rose nebyla schopna slova, abych jí to ulehčila, vzala jsem ji za ruku, abych slyšela tok jejich myšlenek. Byla zmatená, netušila že to pro mne bylo takové. Vnitřně se mi chtělo brečet, ale litovala jsem že jsem slz nebyla schopna. Rose si toho všimla a nelíbilo se jí to. Vytrhla ruku z té mé a promluvila. ,,Nechceš jít na lov? Přijít na jiné myšlenky?‘‘ nadechla jsem se. ,,žádná zvířata tu nejsou‘‘ odpověděla jsem automaticky, ale v zápětí jsem pochopila jak to myslela. ,,Nemyslím si, že by ti zvířata pomohla, poj půjdeme lovit.‘‘ konstatovala. Obě jsme se podaly svým loveckým instinktům, ale byly jsme docela daleko od nějaké civilizace. Běželi jsme krajinou tak rychle, bylo osvobozující. Naplnil mě neskonale nádherný pocit. Najednou se Rose zarazila. ,,Co?‘‘ tázala jsem se, pozorně jsem se nadechla, už mi nemusela odpovídat, sama jsem vyrazila největší rychlostí směrem na sever. Rose mě velmi rychle dohnala, cítila jsem jak běží vedle mě, ale nedokázala jsem jí vnímat, jediné co jsem sledovala byl tlukot srdce, lidského srdce. Vyběhla jsem na jeden ze stromů a stoupla si na větev. Rose se přemístila na jiný. Asi tak 500 metrů od nás byla skupinka 3 mužů, cítila jsem je, téměř jsem slyšela jejich krev jak mě volá. Všichni tři stály zády k nám. Jak příhodné napadlo mě. Odrazila jsem se a dopadla jsem neslyšně za nimi, alespoň neslyšně pro jejich uši. Zasmála jsem se pro sebe. Pak jsem schválně šlápla na jednu větev na zemi aby mě uslyšeli a otočili se, samozřejmě že to tak udělali, jak hloupí jsou, nicméně předpokládám že i kdyby to neudělali vzala bych si je stejně. Znovu jsem se usmála. Ten úsměv však již viděli i oni, zírali na mě tři páry zmatených očí, téměř jsem z nich mohla číst to co si mysleli. Napadlo mě že když už si mám zlepšovat náladu tak pořádně. Znovu jsem na ně pohlédla, tentokráte jsem nasadila lehký úsměv a koketní výraz v očích, okamžitá změna jejich myšlenek byla téměř hmatatelná. Jeden z těch tří, ten uprostřed už to nevydržel a zeptal se mě. ,,Co jsi zač?‘‘ zasmála jsem se naoko nevině. ,,Promiňte mi že jsem vás vylekala, nechtěla jsem, ale nějak jsem v tom velkém lese zabloudila‘‘na okamžik jsem sklopila oči, ale pak jsem na ně znovu pohlédla ,,doufala jsem, že by jste mi mohly pomoci?!‘‘ podle jejich výrazů mi uvěřili, to už ovšem Rose stala za nimi, ale oni ji neslyšeli. ,,Jistě, rádi pomůžeme!!‘‘ rychle odpověděl jeden z nich....,,Och, děkuji, ale jak se vám odvděčím? Nemám tu u sebe žádné peníze.....‘‘ opět jsem sklopila oči, hrát hloupou najivku mě tak bavilo. ,,Myslím že mě jedna možnost napadla‘‘ prohlásil zas ten ve prostřed a podíval se kolem jestli s ním ti dva souhlasí. V ten moment jsem věděla, že jsou lapeni. To už se ten prostřední začal blížit ke mně. Podívala jsem se na něj a zdvihla jsem ukazovák na znamení aby se zarazil, to ovšem neudělal, jak krátká tohle hra bude, pomyslela jsem si. ,,Taky mě jedna napadla‘‘prohlásila jsem a dala jsem si ten ukazováček na okraj mého rtu na znamení, že přemýšlím. Po chvilce jsem jej odendala se slovy,, Nejsem si ovšem jista, že se vám tato možnost bude líbit‘‘ dořekla jsem a usmála jsem se tak že jsem viděla jak koukají na moje zuby. V tu chvíli se Rose začala nudit a tak promluvila taky. ,,No, myslím ,že nebude'usmála se‘ ale nám jistě ano‘‘ teď jsme se už smáli obě. Chytila jsem jednoho za ruku a přitáhla ho k sobě. Pak jsem se jenom usmála do jeho vyděšených oči a sklonila hlavu nad jeho krk, jeho srdce burcovalo jako o závod. Pak jsem se zakousla. To blaho které mnou pronikalo při pití jeho krve bylo opojné. Jeho krev měla sílu, jakou jsem ještě nezažila, proudila mnou, nechápala jsem jak to že ji cítím. Vysála jsem ho úplně a pohlédla jsem na Rose, ta už mezitím spořádala zbylé dva, ale dívala se na mě tak nějak divně. Její pohledy jsem již nevnímala............zahalila mě oblaka a já jsem cítila že jsem se ocitla na zemi. Z dálky jsem slyšela Rosalin zoufalí hlas, chtěla jsem na ní promluvit, ale nebyla jsem toho již schopna......pak mnou projela křeč tak silná že jsem vykřikla...v zápětí však přišly další, pak už jsem nedokázala ovládat své tělo, nemohla jsem křičet, nemohla jsem se vykřičet z té bolesti. Všechno se začalo zahalovat tmou, pak ta tma pohltila mě.......neviděla jsem nic, nebyla jsem schopna mluvit....byl to ten nejhorší pocit jaký jsem kdy zažila, horší než samotná přeměna na upírku. Pak jsem cítila že se mi po těle začal rozlévat zvláštní pocit, takové chladno, cítila jsem jak se šíří celím tělem, proudilo všude, cítila jsem jak se mi rozlévá i k srdci....to bylo divné, své srdce jsem necítila od chvíle přeměny....pak, najednou  všechno přestalo, najednou jsem mohla dýchat, otevřela jsem oči...viděla jsem a mnohem jasněji než do teď....Posadila jsem se....Rose klečela vedle mne a zírala na mne neschopná slova....pohlédla jsem na sebe, na své tělo...byla jsem to já, ale byla jsem tak nějak jiná, moje pokožka byla světlejší než před tím...otočila jsem se znovu na Rose ,,Proč se tak na mne díváš‘‘ tázala jsem se jí, ale moje otázka tak nevyzněla, byla jsem přílišně zaujata svít hlasem...takový jsem nikdy neslišela...nechápala jsem jak to že je teď vše jiné, mé smysly byly ostřejší než před tím, já jsem vypadala jinak, bože vždyť  já jsem i mluvila jiným hlasem. ,,Glorie jak ti je?‘‘ ptala se mě, ale já jsem tak nějak nechápala proč..? ,,Tak nějak nově, co se stalo, kdo jsem teď?‘‘ ptala jsem se....,,Myslím že jsi se stala jedním z velmi, velmi vyjímečných upírů, jednou jsem nějakou zmínku o nich četla, ale bylo tam  jenom psáno že jsou mnohem smrtonosnější než ti ostatní....než mi ostatní‘‘ dodala a pohlédla znovu na mne. ,,Proč ty, proč né já, proč si jsi vybrala toho veprostřed? Glorie proč ty?!!!!!!‘‘ začala jí brát histerie....cítila jsem že to není dobré....,,Rose! Proč na mě ksakru křičíš!!‘‘ okřikla jsem ji. Rose se na mě podívala s naprosto šíleným výrazem...z mžiku se postavila a zaujala bojovnou pozici...,,Co to děláš? Já jsem tě stvořila, proč na mě chceš útočit, já jsem si tohle, tuhle změnu nevybrala!!‘‘ ukázala jsem na svoje nové tělo..to však už nevnímala ,,Proč ty? Ne, ne ty ne já jsem to měla být, ty ne!!!‘‘ zakřičela a zaútočila na mne. Použila svůj dar a aniž by se mě dotkla tak mě odmrštila o půl kilometru dál, narazila jsem do stromu..ten se o mě zlomil. Popadla mě zlost...to už byla u mě...zavrčela jsem na ni tak hrozivě jak jen to šlo, tohle si ke mně dovolit nesmí....popadla mě neskutečná zlost, vyběhla jsem proti ní, narazila jsem do ní a strhla jsem ji na zem, držela jsem ji hlavu ,,Co si myslíš že děláš?‘‘ zakřičela jsem na ni. Cítila jsem jak pod mnou sbírá všechnu sílu, chtěla mě zas odrazit..popadl mě běs, tohle už nesmí!!!Popadla jsem její hlavu a trhla jsem jí ze všech sil. Ozval se zvuk křupnutí a trhnutí a další trhání jak jsem jí likvidovala. Když jsem byla hotova a ona hořela, byla jsem v šoku co se to stalo...zabila jsem jí, Rose mou naději...pak jsem si ale vzpomněla na její slova a došlo mi, že pokud bych nezabila já jí, udělala by to ona mě......