Christianaedwards | Kapitola 5- Převrat mého života

apitola  5

PŘEVRAT MÉHO ŽIVOTA

  Ten její výraz jsem nechápala. ,,Ano, vím" odpověděla mi. Moje mysl nechápala .. ,,Ale jak to?" Z plna hrdla se rozesmála a odpověděla. ,,Glorie, já jsem strávila celí svůj život tím, že jsem četla v knihovnách staré pověsti, věděla jsem že existují upíři, dokonce jsem věděla jak je mám najít. Chtěla jsem být jednou z nich. Hledala jsem nějakého upíra, který by mě přeměnil. Našla jsem Marcuse. Bohužel pro mě jsem nevěděla, že mu tě připomínám a že mě nebude chtít přeměnit, ale umučit a zabít! Pak jsi se tam objevila ty, zbytek už znáš." Byla jsem naprosto šokovaná. Nedokázala jsem se pohnout, ani jsem nedýchala. Uplynulo několik sekund než jsem si uvědomila že ke mně Rose přistoupila...oslovila mě. ,,Glorie, kde jsou ti dva muži co po nás střílely? Nedovolím aby nás ohrozili." zamyslela se nad tím koncem. V tu chvíli jsem se probudila z toho transu ,,Rose, co to sakra meleš? To je chceš...co s nimi chceš udělat!" rozkřičela jsem se na ni. ,, No co, zabiju je. Nedovolím aby nás prozradili. Kdyby se to dozvěděli Volturiovy tak nás obě zabijí!" podívala se na mě a nechápala že mi to nedošlo. ,,O čem, o čem to mluvíš Rose? Kdo jsou Volturiovy?" nechápala jse. ,,Glorie ty neznáš Volturiovy? Marcus ti o nich neřekl? To je královská rodina našeho druhu. Trestají ty kteří poruší zákon, no zákon, vlasně je tu jen jedno pravidlo, zůstat v utajení." podívala se na mě pohledem, jako by se tázala jestli jsem to konečně pochopila.,,Rose, já, já jsem v šoku. Ty jsi upírem necelou půl hodinu a víš toho o tolik víc než já!" přemýšlela jsem a ona mě nechala si to srovnat v hlavě. ,,Rose, nemůžeme zabíjet lidi, stanou se z nás monstra!" odpověděla jsem ji s děsem o obličeji. ,,Ne , nestanou , Volturiovy již takto žíjí sedmset čtyřicet pět let! To ti napovídal kdo, že se z nás stanou monstra?" tázala se mě  a znovu to znělo jako ta největší nadávka. ,,Marcus". Uvědomila jsem si že to byla další lež, kterou mi Marcus řekl. Ale Rose jsem věřila. Byla tak podobná mojí sestřičce Victorii. ,,Rose, kolik ti je?" Rose si všimla změny mého výrazu a zasmála se. ,,Je mi 2O let." odpověděla mi s veselím výrazem v obličeji. ,,Kolik je tobě?" zeptala se mě. ,,Mě je 17 , tedy v sedmnácti jsem se stala upírkou, to je třičtvrtě roku." odpověděla jsem. Už už se mě chtěla na něco zeptat, ale já jsem jí přerušila.,,Rose, teď na to není čas, musíme si pospíšit, za deset minut jsou ti muži na okraji lesa." usmála jsem se na ní ,,Jdeme lovit" prohlásila jsem a zasmála jsem se. Rosalia se také zasmála, ale oproti mě poněkud hlasitěji a veseleji. Daly jsme se do běhu. Netrvalo to ani 1 a půl minuty a ty dva jsme dohonily. Ti dva už šly, neběžely, ale přesto šly velmi energickou chůzí. Bavili se spolu. ,,Johny myslíš že ji ta krásná žena chtěla zabít?" zeptal se ten vlevo toho druhého. ,,Nevím Tede, ale nelíbí se mi to." Najednou mě Rose popadla abych se ji dotkla a slyšela co si myslí. Říkala mi že si bere toho vlevo. ,,Ne Rose, já si ho vezmu, nelíbí se mi jméno Ted." špitla jsem tak že to ti dva nemohly slyšet. Rose souhlasila a pak se mě pustila. Obě jsme zastavili. Já jsem se nadechla a Rose čekala co jdu dělat.,,Johne" zavolala jsem k němu.  Oba muži se zastavili. John se otočil. Zůstal na nás zírat s otevřenou pusou. Praštil Teda aby se také otočil. Ten to nedobrovolně udělal a také byl v šoku. ,,Ahoj Johne" promluvila jsem znovu, záměrně jsem použila co nejsvůdnější hlas. Hypnotizovala jsem pohledem Johna, ten se ani nehnul.Ted promluvil ten druhy. ,,Odkud znáš jeho jméno?" Já jsem se jen usmála, nespouštěla jsem pohled z Johna, pod jeho kůží na krku tepala krkavice, hmmm jak lahodná vůně. Teď se ovšem ozvala Rose. ,,Ale, ale to nevíš že se nesluší tykat mladé dámě?" Udělala jsem krok k Johnovy, Ted znovu promluvil. ,,Ale já, já, no vy nám také takáte" vykoktal ze sebe když spatřil Rose. ,,Ale tady se tě nikdo na nic neptal, nikoho nezajímá co si myslíš" ohradila se Rose. ,,Rose, ty první, ber to jako dar" prohlásila jsem a pokynula jsem k Tedovy. John i Ted začali couvat. Obě jsme se na ně podívaly a pak na sebe. Nadechla jsem se a ucítila jsem tu vůni. Pak jsem se podívala na Johna a Teda. Začali se mi zbíhat sliny. Ted chtěl opět něco říct, ale obě s Rose jsme na něj zavrčely a vycenily zuby. V tu chvíli se na na něj Rose vrhla, povalila ho na zem a zakousla se mu přímo do zápěstí. John byl tak hypnotizovaný mým pohledem, že se ani na Teda nepodíval. Přistoupila jsem k němu. Dotkla jsem se jeho tváře a pak jsem se sehnula nad jeho krk. Ten hlupáček si myslel, že ho jdu políbit. To odstartovalo moje zábrany a já jsem smočila svoje zuby v jeho krvi. Po chvíli jsem byla hotová. Rose už stála vedle mě. Postavila jsem se zadívala se na Johna, olízla jsem si rty potřísněné jeho krví a otočila se na Rose. ,,Rose, ukážu ti jedno místo" prohlásila jsem a rozeběhla se, věděla jsem že mě bude následovat. Doběhly jsme na to krásné místo. Na tu krásnou hranu útesu. Slunce už se zas líně houpalo mezi červánky a já jsem se cítila opět šťastná. ,,To je krása" prohlásila Rose. Zasmála jsem se jejímu poznatku. ,,Rose, řekni mi něco o sobě, o své minulosti...."

`