Na větrné hůrce- Kapitola 33
KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
Ani po velikonočním pondělku nemohl Earnshaw vykonávat běžné
práce, a zdržoval se proto kolem domu.
Brzyjsem poznala, že takhle se moje svěřenka nebude držet
blízko mne, jako to bývalo dosud. Seběhla ráno dolů už
přede mnou, a hned si to namířila do zahrady, protože tam
viděla bratrance, jak se zabývá nějakým lehčím úkolem.
Když jsem vyšla a volala je k snídani, viděla jsem, že mu
dala překopat pěkný kus půdy a vyházet z něho všechny
angreštové a rybízové keře.
Zrovna se radili, jak tam
budou pěstovat sazeničky z Drozdova.
Zděsila jsem se, jakou zkázu natropili za krátkou půlhodinku.
Josef si náramně zakládal na keřích černého rybízu, a ona si
prosím zamanula, že zrovna na jejich místě
musí mít květinové záhony.
"A jeje ! Tohle bude Josef žalovat hospodáři, jen to
uvidí ! Jakpak mu to vysvětlíte, že si na zahradě děláte
co chcete? Z toho čekám děsný rámus, to si odnesete!
Pane Haretone, kam jste dal rozum, že jí posloucháte
a všechno kvůli ní vykácíte?"
Na to jsem zapomněl, že rybíz patří Josefovi," odpo"
věděl Earnshaw rozpačitě, "ale já mu řeknu, že to byl
můj nápad."
Jídali jsme vždy společně s panem Heathcliffem. Já
zasedala na místě paní domu, nalévala čaj a rozdělovala
porce, takže jsem byla při stole nepostradatelná. Kateřina
seděla vedle mne, ale tentokrát si přisunula židli
k Haretonovi. Brzy mi bylojasné, že se neumí tajit s
přátelstvím, jako kdysi s nepřátelstvím.
/328/
Poslyšte, vy si bratrance moc nepředcházejte a nemluvte na něj
!" varovala jsem jí šeptem, než jsme vešli
dovnitř. "Pana Heathclifa to určitě dopálí a bude vás
to oba mrzet !"
"Budu opatrná," odpověděla sice, ale za chvilinku už
se zas vrtěla směrem k Haretonovi a sázela mu do kaše
kvítky petrklíčů.
Bál se s ní mluvit, bál se na ní i po očku kouknout, ale
ona ho nepřestala škádlit, až tentokrát div nevybuchl
smíchem. Já se na ně zamračila a ona se honem podívala na
pána, ale ten byl zřejmě duchem nepřítomný a vůbec si
nás nevšímal. Katka chvilinku zvážněla a začala si
Heathcliffa soustředěně prohlížet. Ale pak se obrátila
a tropila šprýmy nanovo, až se jednou Hareton tlumeně
uchechtl. Pan Heathcliff sebou trhl a změřil nás všechny
bleskovým pohledem. Katka opětovala jeho pohled neklidně, ale
vzdorovitě, a to ho vždycky dopalovalo.
"Máš štěstí, že na tebe nedosáhnu," křikl. "Copak tě
ďas posedl, že na mne ustavičně brejlíš? Hned sklopíš ty
drzé oči ! Radši mě na sebe neupozorňuj ! Já myslel, že
jsem tě už dávno odnaučil smíchu."
Smál jsem se já," zahučel Hareton.
"Říkáš něco?" podivil se pán.
Hareton hleděl do talíře a svoje doznání už neopakoval. Pan
Heathcliff se na něho chvíli díval, pak se zas věnoval snídani
a přerušenému chodu myšlenek. Už jsme
byli skoro pojídle a mladí lidé si z opatrnosti daleko
odsedli,
takže jsem už nečekala žádnou výtržnost v tomhle shromáždění.
Ale najednou vrazil do dveří Josef! Rty mu cukaly, oči sršely,
bylo zkrátka vidět, že přišel na ten zločin spáchaný na jeho
drahocenných keřích. Patrně viděl
Kateřinu a jejího bratrance, že něco kutí na zahradě, a šel to
po nich obhlédnout, protože spustil na ně . bylo mu
ovšem těžko rozumět, protože mu čelisti kroužily jako
krávě, která žmoulá žvanec.
"Ať mi dá hospodář na ruku, co mi patří, a já jdu !
Chtěl jsem u vás zůstat nadosmrti, však tu věrně sloužím
dobrou šedesátku let, dobrá teda, chtěl jsem si odnosit
/329/
modlicí knížky a těch svých pár kousků nahoru na půdu,
ať mají kuchyňi pro sebe, aspoň budu mít od nich
pokoj ! To se ví, člověk se nerad nechá vyhazovat od
svého krbu, ale já si říkám, aťsi ! Jenže kdepak, ono jí to
nestačí, ona musíještě mně brát mou zahrádku, to přestává
všechno ! Jestli vy se chcete od nich nechat vodit na
provázku, prosím, to je vaše věc! Ale já si to líbit nedám, to
by tak hrálo, aby mladí starému nasazovali chomout .
já si živobytí vždycky najdu, kdybych měl roztloukat
štěrk na silnici !"
"Počkat, prr, dědo !" přerušil ho Heathcliff, "řekněte
to zkrátka! Co vás hryže? Já vaše hádky s Nelly rovnat
nebudu. Pro mne za mne vás může vystěhovat třeba do
sklepa !"
Já nemluvím o Nelly," bránil se Josef. "Nelly mi ne"
vadí, kvůli ní bych se nežejbroval. Zaplať pánbu, Nelly
aspoň neloudí lidem duši z tělajako někdo! Nebyla nikdá
fešanda, člověk se moh na ní kouknout a nelezly mu oči
z důlků ! Ale tahleje to, ta holčice mladá nestydatá, ta zná
uhranout mládence, když na něj mrká těma černýma
očima a nakrucuje se před ním - dost, člověk by nad tím
zaplakal ! Šel a vykopal řádku mých nejlepších rybízů
v zahradě - to je odměna za všecko, co jsem mu prokázal - na
rukou jsem ho nosil -" teď už se nezdržel hlasitého nářku, jak
ho rozlítostnilo to příkoří a Earnshawův
nevděk - i ten povážlivý osud mládence.
Nepřihnul si?" podivil se pan Heathcliff. "Haretone,
"
nadává ten blázen na tebe či na koho?"
"Vykopal jsem mu pár keříčků," odpověděl jinoch.
"Já mu je znova zasadím."
A pročjsije vykopal?"
"
Kateřina se chytře vmísila do hovoru.
"Chtěli jsme tam sázet kytky. Za to můžu jen já, řekla
jsem Haretonovi, aby to udělal."
"A kdo ti, hrome, dovolil, abys tu na něco jen sáhla?"
ptal se užaslý tchán. "A kdo poručil tobě, abys jí
poslouchal," obrátil se k Haretonovi.
Ten oněměl. Jeho sestřenka našla odpověď.
/330/
"Nemusil byste mi vyčítat malý záhonek pro okrasu .
Když jste mě okradl o celé panství !"
"Panství, děvko drzá ! Jakživ jsi žádné neměla !" křikl
Heathcliff.
"Panství - i peníze!" doplnila. Neuhnula jeho zlostnému
pohledu a klidně hryzala zbytek kůrky od snídaně.
"A Haretonovi jeho statek a jeho peníze," nedala se zastrašit.
"Já a Hareton jsme teď přátelé, všechno mu na vás
povím !"
Heathcliffa to na okamžik zmátlo docela. Zbledl a vyskočil .
vytřeštil na ní oči s výrazem vražedné nenávisti.
"Jestli mě uhodíte, Hareton uhodí vás," řekla. "Jen
seďte !"
"Jestli tě Hareton na místě nevyrazí z pokoje, roznlátím ho já
na kousky!" zahřměl Heathcliff. "Zatracená
fúrie, ty bys ho chtěla štvát proti mně? Pryč odtud!
Slyšíte mě všichni? Vyhoďte jí do kuchyně! Nelly Deanová, já
vám jí zabiju . schovejte jí, ať mi víckrát nejde
na oči !"
Hareton jí šeptem prosil, aby utíkala pryč.
Odtáhni jí za křídlo!" řval Heathcliff. "Budeš se mi
"
tu s ní domlouvat?" A přikročil vykonat svůj rozkaz.
"On vás neposlechne, vy hanebníku," řekla Kateřina.
"Brzo vás bude nenávidět jako já."
"Pst, pst !" zasykl mladý muž vyčítavě. "Buď zticha,
nedovolím ti takhle s ním mluvit !"
"A dovolíš mu, aby mě bil?" zvolala.
"Tak už jdi !" naléhal šeptem.
Bylo pozdě. Heathcliffji držel.
"Ty půjdeš sám !" poručil Earnshawovi. "Mrcha, bude
mě rozčilovat, když to nejmíň potřebuju ! Já jí dám, že na
to do smrti nezapomene !"
Vjel jí rukou do vlasů - Hareton mu jí chtěl vyrvat
s nářkem prosil, aby jí aspoň tentokrát neubližoval.
Heathcliffovi málem šlehal oheň z očí, bála jsem se, že
Kateřinu doslova roztrhá, a už jsem se odhodlávala jí přispět
na pomoc, ať to stojí co stojí , ale pojednou mu
/331/
pěst ochabla, rozevřel prsty, pustil vlasy. Místo toho jí
vzal za paže a tázavě se jí zahleděl do obličeje. Pak si
přejel dlaní oči, chvíli stál jako strnulý - asi sbíral vůli,
aby se mohl opanovat - a pak oslovil Kateřinu předstíraně
lhostejně: "Nauč se už jednou mě nedráždit, nebo tě
někdy skutečně zabiju ! Jdi s paní Deanovou, drž se jí a
cvič svou drzost na ní ! A Haretona Earnshawa nech být !
Jestli vás spolu nachytám, poletí z domu, ať si hledá chleba,
kde mu ho dají! Tvoje přízeň z něho udělá vyvrhele
a žebráka. Nelly, odveďte jí ! Jděte pryč, všichni ! Jděte !"
Mladá paní se dala odvést - ani se nebránila, byla
sama ráda, že jí to tak prošlo. Hareton šel s námi a pan
Heathcliff měl místnost pro sebe až do oběda. Radila
jsem Kateřině, aby se najedla u sebe, ale když viděl její
sedadlo prázdné, poslal mě pro ní. Na nikoho z nás
nepromluvil, pojedljen maličko a hned zas odešel se slovy, že
se
před večerem nevrátí.
Ti dva noví přátelé se bez něho usadili vjizbě a já odtud
slyšela do kuchyně, jak Hareton sestřenici hubuje, že mu
chtěla žalovat na Heathcliffovo chování k jeho otci.
Prohlásil, že nechce slyšet ani slovo v jeho neprospěch kdyby
Heathcliff byl sám ďas, na tom nesejde - on,
Hareton, bude stát při něm, a jestli Katka už chce někoho
trhat, ať se pustí radši do něho jako kdysi, než aby se
navážela do pana Heathcliffa ! Katku to rozzlobilo, ale
Hareton jí dovedl zkrotit jazyk . zeptal se jí, jak by jí
bylo, kdyby on mluvil nehezky o jejím otci. Pochopila
tedy, že si Earnshaw zakládá na pánově pověsti jako
na vlastní a že je k němu poután silnými svazky, které
pouhý rozum nemůže zpřetrhat. Takové řetězy ukuté
zvykem by bylo kruté chtít uvolnit a Katka napříště ukázala
dobrou vůli a vystříhala se všech nářků i projevů
odporu k Heathcliffovi. Dokonce mi vyslovila politování, že
se pokoušela vzbudit nevoli mezi ním a Heathcliffem.
Domnívám se, že víckrát před bratrancem ani nehlesla proti
svému utiskovateli.
Když se mezi nimi uhladila ta malá neshoda, mladí
lidé se opět smířili a horlivě se věnovali svému novému
/332/
vztahu žáka a učitelky. Šla jsem si k nim přisednout po
práci a pohled na ně mě tak povzbudíl a potěšil, že jsem
ani nepozorovala, jak čas plyne. To víte, považovala
jsem je oba jaksi za své děti, na ní jsem byla odedávna
hrdá, a teď jsem začínala věřit, že i on mi bude dělat
stejnou radost. Při své poctivé, srdečné a bystré povaze
se rychle zbavoval skořápky nevědomosti a surovosti,
která na něm narostla, a když ho Katka upřímně chválila,
pobídlo ho to k novému přičinění. Jasnější duch se projevil v
jasnějším vzhledu, v jeho rysech se teď zračila
čilost a vlídnost . sotva jsem mohla věřit, že je to týž
člověk, kterého jsem spatřila tenkrát, když jsem přistihla
na Větrné hůrce svou dívenku po výletu do Penistonských skal.
Já se na ně s obdivem dívala, oni pracovali,
a zatím přišel soumrak a s ním náš pán. Překvapil nás
znenadání, protože nešel hlavním vchodem, a hned nás
zahlédl všechny tři, než jsme se mohli otočit a postřehnout
ho. No, podle mne by sotva kde našel příjemnější
a nevinnější podívanou, bývalo by to skutečně ošklivé,
kdyby je za to plísnil. Odraz plamenů krbu pohrával na
těch roztomilých mladých hlavách a osvěcoval tváře
oživené dětinským zájmem a pílí. Jemu bylo sice třiadvacet ají
osmnáct, ale oběma to bylo něco tak nového to probuzení
milostného citu spolu s touhou po vědění že jim byly cizí ty
nálady dospělých, kteří jsou střízliví
a omrzelí a také tak vypadají.
Pozdvihli společně oči a setkali se s jeho pohledem.
Snad jste si povšiml, pane Lockwoode, že oba mají oči
úplně stejné, jsou to oči Kateřiny Lintonové. Jinak se
mladá Kateřina matce zvlášť nepodobá, nanejvýš že má to
široké čelo a určitou křivku nozder, která jí stále dává
pyšný výraz, ať se to s nitrem shoduje nebo neshoduje.
U Haretona jde ta podoba ještě dál a je v každý čas
podivuhodná, ale v onu chvíli byla zvlášť výrazná, protože
měl smysly ve střehu a všechny duševní schopnosti v něm
jen hrály. Soudím, že ta podoba odzbrojila pana Heathcliffa .
přistoupil ke krbu celý rozechvělý, ale rychle se
uklidnil, když pohleděl na mladého muže či abych